Československý vlčák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Československý vlčák | |
|---|---|
 |
|
| FCI - Standard č.332 | |
| Země původu: | Československo |
| Patronát: | Slovenská republika |
| Klasifikace FCI |
|
| Zbarvení: |
|
| Výška: | psi: min. 65 cm, feny: min. 60 cm |
| Váha: | psi: min. 26 kg, feny: min. 20 kg |
| Standard plemene | |
Československý vlčák je plemeno vzniklé zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka (Canis lupus lupus). Původní pokus Pohraniční stráže pod vedením ing. Karla Hartla vyústil ve vznik jednoho z českých národních plemen psů.
Obsah |
[editovat] Historie
Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se ing. Karel Hartl začal zabývat křížením karpatského vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako vědecký experiment. O pár let později se však zrodila myšlenka vyšlechtit nové plemeno a cílem chovu bylo a je zachovat vlčí vzhled, zdraví a přitom upevnit povahové vlastnosti pracovního psa.
První kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26.5. 1958 v Libějovicích. Vlčice Brita pak dala ještě základ druhé linie, po spojení s německým ovčákem Kurtem z Václavky.Třetí linie vznikla spojením vlka Arga a feny německého ovčáka Asty z SNB. V roce 1977 byla kříženka 3. generace Xela z PS kryta vlkem Šarikem, Šarik pak nakryl ještě fenu Urtu z PS. Poslední přilití krve vlka se uskutečnilo v roce 1983. Vlčice Lejdy ze ZOO Hluboká dala vzniknout poslední linii nově šlechtěného plemene a otcem štěňat se stal německý ovčák Bojar vom Shottenhof. Dále se již prováděla plemenitba pouze v uzavřené populaci a kříženci začali být označováni jako český vlčák. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno.
[editovat] Vzhled
Československý vlčák je pes větší, než střední velikosti, vzhledem a pohybem připomíná vlka. Feny měří v kohoutku minimálně 60, psi minimálně 65 cm, běžně však feny dorůstají 65 i více cm, psi až 75 cm. Důležitým plemenným znakem je bílá vlčí maska okolo tlamy, na bradě a spodní části krku, úzké, šikmo uložené světle jantarové oko, vlkošedá barva srsti ve všech odstínech od stříbrošedé až po tmavěšedou, rovná uzavřená a velmi hustá srst, krátké ucho, ocas dosahující k hleznu a úzký postoj předních končetin s vybočenými tlapami. Linie hřbetu a zádě je rovná, končetiny dlouhé s dlouhými běhovými kostmi. Typickým pohybem je nízký prostorný klus. Československý vlčák je vytrvalý klusák, trénovaní jedinci uběhnou vzdálenost 100 km průměrnou rychlostí 11 - 13 km/h.
[editovat] Vlastnosti
Československý vlčák je velmi aktivní pes, k cizím nedůvěřivý, hodící se pro výstavy i služební výcvik. Nebudeme ovšem zastírat, že výcvik je obtížnější, než u německého ovčáka a ortodoxní výcvikáři si toto plemeno pořizují málokdy. U „čévéčka,“ jak se někdy československému vlčáku říká, převládá takzvané „účelové chování“, což znamená, že bezduché opakování cviku po něm budete požadovat marně. Tohle věru není pes, který vám padesátkrát za sebou přinese klacíček. Vyniká však velikou vytrvalostí, odolností vůči nepříznivému počasí a schopností samostatně jednat. Věrnost pánovi a smečce je téměř příslovečná a určuje také výběr plemene. Pokud se nebudete moci psovi plně věnovat a nepředpokládáte, že o něj budete moci pečovat po jeho celý, poměrně dlouhý život, nepořizujte si toto plemeno. Zvířata si špatně zvykají na nového majitele a změnou velmi trpí. Československý vlčák je i oblíbeným psem výstavním a v poslední době vzrůstá jeho popularita zvláště v zahraničí. Když vidíme toto pohledné, elegantní, dynamické stvoření s vlčím výrazem v pohybu, nelze se tomu divit. Českoslovenkým vlčákům zbyl po vlcích silný smečkový pud, pokud žijí pohromadě, vytvoří smečku a smečkové chování u nich převládá. Pes s fenou zpravidla uzavře pevné partnerství na celý život. Samci tohoto plemene se chovají k fenám velmi „galantně“, někdy však pes žíjící trvale v páru s fenou, odmítá jiné feny krýt. Opuštěné čévéčko umí dát velmi hlasitě najevo svou samotu a volat vás, či svého nepřítomného psího partnera daleko se nesoucím vytím. Slyšet výt smečku je povznášející zážitek, sousedi to však vždycky neocení. Nejpočetnější populaci Československých vlčáků nenajdete v Čechách (cca 120 – 180 zapsaných štěňat ročně) a už vůbec ne na Slovensku, kde chov tohoto plemene již několik let stagnuje (max. 50 štěňat ročně). Nejvíce štěňat je každoročně odchováváno a zapsáno v Itálii (cca 400) a vzhledem k velké oblibě tohoto plemene lze počítat se vzrůstající tendencí.
[editovat] Galerie
 |
 |
[editovat] Externí Odkazy
- Klub chovatelů československého vlčáka v ČR Oficiální chovatelský klub, zastupující plemeno v ČR. Je členem Českomoravské kynologické unie.
- Asociace chovatelů vlčáku v ČR Občanské sdružení, zabývající se propagací československých a saarloosových vlčáků.
- Svět československého vlčáka
