Autopatie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Autopatie (někdy též autoizopatie (autoisopatie)) je léčebná celostní metoda, která se vyvinula v rámci homeopatie. Má jít o působení homeopaticky (tedy převelmi silně) zředěných vlastních sekretů, nejčastěji slin, ale také moči, krve či výkalů, na osobu, která má být léčena. Nemá být náhradou konvenčních a odborných způsobů léčby ani jiných alternativních metod, ale jejich doplňkem. Terminologie a metodologie tohoto oboru není kompatibilní s terminologií konvenční západní vědy, ale navazuje na orientální terminologii, a proto se v běžném smyslu za vědu nepovažuje. Autopatie předpokládá, že zdraví i jeho poruchy mají původ v naší astrální (spirituální) oblasti, a že každý máme svou individuální vibrační strukturu.

Název autopatie (namísto původního izopatie, resp. autoizopatie) údajně pochází z internetového seznamu British Homoeopathic Library,^[1], kde je autopatie uvedena jako jedno z hesel u autoizopatie.

[editovat] Princip a hodnocení autopatie

Podle zastánců metoda vykazuje příznivé výsledky zejména při léčbě chronických (z konvenčního hlediska nevyléčitelných) potíží těla i mysli.^{[chybí zdroj]} Pro obhajobu autopatie a její tradice jsou často zmiňovány léčivé účinky urinoterapie a moči v běžných koncentracích, jaké znaly mnohé kultury a dokáže je vysvětlit i klasická současná medicína včetně veterinární; při homeopatickém zředění by však takové účinky nenastaly.

Odpůrci z pozic konvenční medicíny považují zpravidla tuto metodu za nevědeckou a tuto teorii za mylnou^{[chybí zdroj]} a její případný kladný účinek připisují psychickému účinku vztahu klienta a terapeuta, jaký často chybí v běžném zdravotnickém systému.^{[chybí zdroj]}

[editovat] Historie

Moderní homeopatii zformoval Hahnemann, vycházeje z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice.

Některé praktiky izopatie, které používali američtí homeopaté od 19. století, připomínají princip moderního očkování. Chorobné výměšky byly homeopaticky zředěny, potencovány a pak podávány jiným nemocným.

Autopatie vychází z homeopatie a izopatie, hlásí se též k praxi indické ajurvédy i k používání moči evropskými lidovými léčiteli i veterináři k urychlení hojení ran. Nedeklaruje však specifický účinek (na konkrétní nemoc) ale celkový účinek na tělesný stav i psychiku. Zakladatele a dobu vzniku autopatie nelze z webových stránek jejích propagátorů zjistit, v Česku je hlavním propagátorem Mgr. Jiří Čehovský.

[editovat] Externí odkazy a reference

Autopatie.cz (odkaz nedostupný)
Autopatice – cesta k celkové harmonii
Jiří Čehovský: Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii, Praha, nakl. Alternativa, 2003, ISBN 80-85993-71-6
Jiří Čehovský: Uzdrav se s autopatií – Tajemství homeopaticky potencované vlastní sliny, Alternativa, 2005, ISBN 80-86936-00-7
Rozhovor s Mgr. Jiřím Čehovským (14. 12. 2005)