Borovice těžká
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Borovice těžká (žlutá) |
||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Borovice těžká
|
||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| Pinus ponderosa Douglas ex C. Lawson, 1836 |
Borovice těžká (žlutá) (Pinus ponderosa) je jednou z nejrozšířenější a hospodářsky nejvýznamnější severoamerickou borovicí. Patří mezi tříjehličné druhy a mezi borovicemi dosahuje také největších dimenzí: až 80 m výšky a téměř 3 m v průměru. Občas je možné se s ní setkat i v Česku v parkových a zahradních výsadbách, zřídka i v lesních porostech. Její dříve používané české jméno „žlutá“ vzniklo překladem amerického jména (Yellow Pine), které je patrně odvozeno od barvy letorostů.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Pinus resinosa Torrey, 1828
- Pinus brachyptera Engelmann, 1848
- borovice žlutá
[editovat] Taxonomické členění, rozdíly a výskyt
Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):
- Pinus ponderosa subsp. ponderosa – jehlice obvykle pouze po 3 ve svazku nebo s ojediněle vtroušenými dvoučetnými svazky.
Výskyt: v západní části areálu druhu, především Sierra Nevada, Coast Ranges a Cascade Range; dále od jihu Kalifornie po jih Brit. Columbie, na východě Montany.
- Pinus ponderosa subsp. scopulorum (Engelm.) E. Murray, 1982 – jehlice po 2-3 ve svazku s podílem cca 1/5 dvoučetných svazků (u starších stromů nižší).
Výskyt: ve východní části areálu druhu, především v Rocky Mountains: od Sierra del Carmen u hranic USA po střed státu Montana, na západě k východnímu okraji Great Basin (Nevada).
[editovat] Vzhled
60 (80)m vysoký strom, kmen až 2 (3)m v průměru, se silnými trochu převislými větvemi, tvořící úzkou hustou kuželovitou korunu. Vytváří mohutný kořenový systém s hluboko jdoucím hlavním (kůlovým) kořenem. Letorosty jsou žlutohnědé. Pupeny válcovité, pryskyřičnaté. Jehlice po 3, řidčeji po 3-4, tuhé, 12-26 cm, vzpřímené, zahnuté, světle až tmavě zelené.
Z introdukovaných jehličin , běžně pěstovaných v Česku má nejdelší jehlice.
Šišky 5-15 cm dlouhé, přisedlé, jednotlivě nebo 2-3 v přeslenu, osten umba (pupku) přímý nebo zahnutý mírně zpět. Otevírají se po dozrání (podzim) a po opadu zanechávají několik šupin na větvi. Semena jsou tmavě hnědá, nepřeléhavá, s křídlem 2-3 cm.
[editovat] Ekologie
Vyskytuje se na nejrůznějších půdách od pahorkatin až po vysoké hory (3200 m n. m.) především v sušších oblastech. Je velmi geograficky variabilní, výrazně světlomilná, mrazuvzdorná, ale jižní provenience v Česku omrzají. Dosahuje úctyhodného stáří, 300 (500) let. Tvoří mezidruhové hybridy s borovicí arizonskou (viz Arboretum Sofronka).
[editovat] Využití
Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva a patří zde mezi 5 hospodářsky nejvýznamnějších druhů borovice. V Českus je vhodným krajinářským prvkem lesoparků a parků.
[editovat] Externí odkazy a literatura
- BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
- KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
- PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
- POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
