Jindřich VII. Tudor
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich VII. (28. ledna 1457 – 21. dubna 1509) byl prvním panovníkem na anglickém trůnu z rodu Tudorů, kteří byli vzdálenými příbuznými královské dynastie Lancasterů. Stal se jím roku 1485, když v bitvě u Bosworthu, která ukončila dlouholeté války dvou růží mezi Lancastery a Yorky, porazil Richarda III. Za svou ženu si pak zvolil dceru Eduarda IV. Alžbětu z Yorku, se kterou měl čtyři děti: Arthura (* 1486), Markétu (* 1489), Jindřicha (* 1491) a Marii (* 1496). Nejznámějším ze všech čtyř dětí se stal Jindřich, který po předčasné smrti svého staršího bratra nastoupil na trůn jako Jindřich VIII. Jindřich VII. vládl Anglii dvacet čtyři let a dalo by se říci, že alespoň částečně vrátil zemi tu stabilitu, kterou měla před „válkou dvou růží“, která zemi velice vyčerpala. Položil také základy zákonů, kterými se angličtí panovníci řídili ve větší či menší míře řídili až do roku 1603.
| Předchůdce: | 1485–1509 | Nástupce: |
| Richard III. | Jindřich VII. Tudor | Jindřich VIII. Tudor |
