Křižník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Křižník je velká válečná loď schopná současně monitorovat a útočit na více různých cílů. Historicky jsou křižníky obecně považovány za nejmenší lodě schopné provádět nezávislé vojenské operace. Během druhé světové války byly těžké křižníky často rozhodující silou na bojišti a jejich role byla nezastupitelná. Jejich úkoly byly hodně rozmanité - sahaly od ochrany námořních konvojů, přes útočné operace a ostřelování nepřátelského pobřeží až po průzkum. Velmi aktivně křižovaly oceány ve službách všech hlavních válečných soupeřů a nesmírně se osvědčily.
Po první světové válce se křižníky začínají rozdělovat na - lehké křižníky a těžké křižníky. Obě nové podtřídy lodí byly z velké části definovány svojí dělovou výzbrojí, která byla přesně určena ve Washingtonské námořní dohodě z roku 1922.
Každý lehký křižník mohl být vyzbrojen děly o maximální ráži 152 mm (6 palců). Před začátkem druhé světové války došlo k úpravě na 155 mm (6,1 palců), ale mnoho lodí zůstalo u standardní ráže 152 mm. Každý těžký křižník mohl být vyzbrojen děly o maximální ráži 203 mm (8 palců). Většina tehdy moderních těžkých křižníků byla vyzbrojena 8 děly ráže 203 mm (britské křižníky třídy County) nebo 9 děly ráže 203 mm (americké křižníky třídy Baltimore). Většina tehdy moderních lehkých křižníků byla vyzbrojena 9 až 12 děly ráže 152 mm (americké křižníky třídy Cleveland).
Washingtonskou námořní dohodou byl rovněž omezen maximální výtlak křižníků na 10 160 metrických tun (10 000 imperiálních tun). Výtlak křižníků při jejich rozdělování na lehké a těžké nehrál roli – mnoho lehkých křižníků mělo stejný výtlak jako většina těžkých křižníků.
