Magna charta libertatum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Magna charta libertatum neboli Velká listina práv a svobod byla vydána 15. června 1215 v Anglii. Na nátlak šlechty ji vydal anglický král Jan Bezzemek (proslul zejména ztrátou anglických lén ve Francii). Tento dokument se stal základem anglického a amerického práva, tvoří základní zákon anglické stavovské monarchie, omezující pravomoc panovníka ve prospěch šlechty a měšťanstva, garantoval nezávislost církve na králi.

V souhrnu je text prohlášením práva a s tím spojené právní jistoty: přesně vymezuje povinnosti vazalů a současně i meze, k nimž může při užívání moci jít král. Je tak významným omezením královské suverenity, neboť král provádí své omezení ve prospěch šlechty, ale i jiných subjektů (čl. 13). Děje se tak kontrolovatelným způsobem, protože je současně ustaven výbor 25 baronů, který je rozhodcem v případě pochybnosti o zákonnosti jednání Koruny (čl. 52, 61). Dokument také ustanovoval, že žádný svobodný obyvatel království nesmí být pronásledován nebo zatčen bez zákonného rozsudku (Habeas corpus).

Magna charta libertatum obsahuje 63 články, ve kterých je uvedeno například slib o svolávání zástupců šlechty a měst kvůli daním, svobodná volba biskupů a opatů, dodržování zvykového práva, zavedení jednotných měr a vah, či povolení přístupu cizích obchodníkům na území Anglie.

Stručný přehled jednotlivých článků:

- svoboda anglické církve (čl. 1, 63)

- jistota majetkových práv (čl. 2, 3, 6, 12, 14, 16, 32): maximální taxa při dědění, nemožnost zbavovat držitele jeho pozemkového majetku pod záminkou placení dluhů, taxativní omezení plateb koruně a podle přesných pravidel ustanovené svolání sněmu pro případy jiné

- fundované, nezaujaté a spravedlivé řízení o zjištění viny, o stanovení trestu (čl. 20, 21, 38, 39, 45)

- principielní vyhlášení suverenity zákona a dovolatelnosti se zákona (čl. 39, 40, 52)