Nikolaus Ludwig von Zinzendorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mikuláš Ludvík hrabě ze Zinzendorfu a z Pottendorfu, (26. května, 1700 - 9. května, 1760), německý náboženský a sociální reformátor, biskup Moravské církve (Moravian Church), se narodil v Drážďanech.

Zinzendorf byl od přírody bystré a čilé mysli a s nadšením neustále něco plánoval a tvořil. Stejně jako Martin Luther, nechával se často unášet silnými a nutkavými pocity, snadno též upadal do stavu smutku nebo naopak radosti. Byl horlivým hledačem pravdy a nedovedl pochopit lidi, kteří měli neměnné názory. Byl též výjimečným talentem pro diskuze o náboženských otázkách, zvláště s těmi kteří měli odlišný názor. Málo lidí bylo tak starostlivých o štěstí a pohodlí druhých, zvláště v maličkostech. Šlechtickou výchovou v mládí získal autoritu, o které nebylo sporu. Byl rozeným řečníkem a přestože jeho oděv byl jednoduchý, z jeho osobního vystupování byla patrná distingovanost a síla. Jeho projekty byly často nepochopeny a tak se také stalo, že v roce 1736 byl vypovězen ze Saska, ale v roce 1749 vláda toto rozhodnutí odvolala a požádala jej aby založil více takových osad, jako byl Ochranov (německy Herrnhut).

[editovat] Mladá léta

Jeho předci pocházeli z Dolních Rakous, náleželi k protestantské straně a usadili se blízko Norimberku. Jeho rodiče patřili do pietistického kruhu a proto byl Zinzendorfovým kmotrem Philipp Jacob Spener. Zinzendorfův otec zemřel šest týdnů po jeho narození. Jeho matka se znovu vdala, když mu bylo šest let a tak byl vychováván pod dohledem zbožné a nadané babičky Catherine von Gersdorf, která výrazně ovlivnila jeho charakter.

Své školní dny prožil v Halle obklopen Pietisty. V roce 1716 odešel na univerzitu do Wittenbergu, studovat práva a připravit se na diplomatickou kariéru. O tři roky později byl poslán na cesty do Holandska, Francie a různých částí Německa. Při svém návratu navštívil své příbuzné usazené v Oberbürgu a v Castellu. Během prodlouženého pobytu v Castellu se zamiloval do své sestřenice Theodory, ale její matka zabránila sňatku a Theodora se později stala manželkou hraběte Henryho Reusse.

[editovat] Obrácení k Bohu

Zinzendorf považoval toto zklamání za boží znamení, kterým byl povoláván k práci pro Boha. Odmítl pozvání Augusta Hermanna Franckeho, aby zaujal místo po Baronovi von Canstein v sirotčinci v Halle a rozhodl se usadit jako statkář a pronajímat pozemky, které mu patřily. Od své babičky, baronky von Gersdorf, koupil Berthelsdorf a povolal Johanna Andrease Rothea jako pastora a Johana George Heize jako správce majetku, oženil se s Dorotheou, sestrou hraběte Heinricha Reuss-Ebersdorfa a začal žít na svém panství. Jeho záměrem bylo vnést do praxe pietistické myšlenky kmotra Spenera. Nezamýšlel založit novou církev nebo náboženskou organizaci odlišnou od Luteránů, ale křesťanské sdružení, které by kázáním a rozšiřováním knih podpořilo procitnutí strnulého náboženství Luteránské církve. „Skupina čtyř bratří“, (Johann A. Rothe, pastor z Berthelsdorfu; Melchior Schäffer, pastor z Görlitz; Friedrich von Watteville, přítel z dětství a on sám, začali knihami, poutěmi, korespondencí podporovat oživení náboženství a častými setkáními pro kazatele připravovat ve svých vlastních srdcích vřelou osobní víru v Krista. V tiskárně v Ebersdorfu bylo vytištěno velké množství knih a levných Biblí a přeloženo Pravé křesťanství od Johanna Arndta pro distribuci ve Francii.

[editovat] Založení Ochranova

Zinzendorfův pomník v Herrnhut (Ochranov), Německo

Odpor k „suchému“ luteránskému učení té doby dal Zinzendorfovi sympatie k vzrůstajícímu racionalismu, který útočil na dogmata, nepostrádaje upřímnosti a hlubokého porozumění v náboženství i křesťanství a snažil se působit proti takovým chybám, směřujíce člověka k původním hodnotám Krista, zjevení a Otce božího. Začal pochybovat o moudrosti Spenerových plánů neodtrhávat se od Luteránské církve a začal propagovat myšlenku, že pravé křesťanství by bylo nejlépe podporováno volným sdružením křesťanů, která by časem mohla přerůst v církve bez spojení se státem. Tyto myšlenky byly uskutečněny spojením s Českými nebo Moravskými Bratry. Zinzendorf nabídl azyl několika pronásledovaným poutníkům z Moravy a dovolil jim vybudovat si vesnici Herrnhut/Ochranov na okraji jeho panství Berthelsdorf. Uprchlíci sem přicházeli mezi lety 1722 až 1732 a pocházeli z různých regionů, kde byli perzekuováni. Zinzendorf se jim plně věnoval. On, jeho žena a děti žili v Ochranově a vzal sebou i pastora Rothea. Tvrdě pracoval, aby vnesl pořádek do zmatku. Úřady byly spokojeny tím, že jeho náboženská komunita fungovala podle podmínek Augsburgského míru, uklidnil podezření Luteránského kléru, nejtěžší ze všeho však bylo vyvrátit nařčení z toho, že Zinzendorf je „Bestií Apokalypsy“ a páter Rothe „Falešným prorokem“. Trpělivý a pracovitý Zinzendorf zorganizoval z uprchlíků něco jako „Křesťanskou milici“, založenou nikoliv na klášterním, ale na rodinném životě. V roce 1727 zavedl obecný řád bohoslužeb. Byl vysvěcen na biskupa v Berlíně 20. května 1737, biskupy Davidem Nitschmannem a Petrem Jablonským.

[editovat] Missionářská činnost a roky úpadku

Zinzendorf měl hluboký zájem o misijní činnost a posílal své misionáře mezi otroky dánské gubernie v Západní Indii a Inuity v Grónsku. Jeho osobní vztahy s dánským královským dvorem a ke králi Christianovi VI to usnadňovaly. S potěšením sledoval šířící se protestantismus v Německu, Dánsku, Rusku a Anglii. Často cestoval a v letech 1741-42 navštívil Ameriku a pobýval delší dobu i v Londýně v roce 1750. Misijní kolonie byly založeny v Západní Indii (1732), v Grónsku (1733), mezi severoamerickými Indiány (1735) a před Zinzendorfovou smrtí ještě Bratři vyslali z Ochranova mise do Livonie a severní pobřeží [Baltské moře|baltského moře]], k otrokům do Severní Karolíny, do Surinamu, k černým otrokům v různých částech Jižní Ameriky, na ostrovy Tranquebar a Nicobar v západní Indii, ke Koptům v Egyptě, k Inuitům na Labradoru, a na západní pobřeží jižní Afriky.

Komunita v Ochranově, ze které byly vypraveny skoro všechny misijní cesty, neměla žádné vlastní peníze a Zinzendorf hradil veškeré náklady ze svého rozpočtu. Jeho časté cesty způsobily, že nebylo téměř možné, aby se staral o své soukromé záležitosti, čas od času byl nucen navýšit své jmění půjčkami a v roce 1750 málem zkrachoval. To vedlo k založení finanční komory mezi Bratřími, spravované právníkem Johannem Frederickem Köberem, která si vedla velmi dobře. V roce 1752 ztratil Zinzendorf jediného syna Christiana Renatuse, který měl být jeho nástupcem a o čtyři roky později 17. června 1756 ztratil svou ženu Erdmuthu Dorotheu, která byla jeho tajemnicí a důvěrnicí ve všem co podnikal. Zinzendorf zůstal vdovcem jeden rok a 27. června 1757 se oženil podruhé s Annou Caritas Nitschmann (24. listopadu 1715 - 21. května 1760), na podkladě toho, že muž v jeho postavení by měl být ženatý. O tři roky později onemocněl a zemřel (9. května 1760). Jako svého nástupce vybral biskupa Johannese von Watteville, který byl ženatý s jeho nejstarší dcerou Benignou.

[editovat] Dílo

Hymny. Nejznámější jsou "Ježíši, Tvá krev a spravedlivost" a "Ježíš, stále pokračuje". Hymny vydal H. Bauer a G. Burkhardt, Lipsko, 1900.
Kázání. Výběr jeho kázání byl vydán Gottfriedem Clemensem v 10 svazcích.
Deník (1716-1719) vydal Gerhard Reichel a Josef Theodor Müller, Ochranov, 1907.

[editovat] Literatura

A. G. Spangenberg, Leben des Grafen von Zinzendorf, Barby, 1772-1775
Ludwig von Schrautenbach, Der Graf v. Zinfendorf, Gnadau, 1871; napsáno v roce 1782, zajímavé tím, že odkazuje na Zinzendorfovy vztahy k pietistickým racionalistům jako J. K. Dippel a F. Bovet.
Le Comte de Zinzendorf, Paříž, 1860
T. A. Seed, A Pioneer of Social Christianity, Londýn, 1896
B. Becker, Zinzendorf im Verhältniss z. Philosophie u. Kirchenthum seiner Zeit, Lipsko, 1886
H. Romer, Zinzendorf's Leben und Werken Gnadau, 1900
článek "Zinzendorf" od J. Th. Mullera v Hauck-Herzogově Real encyklopedie für prot. Theologie u. Kirche