Otakar Jaroš
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Jaroš (1. srpna 1912 Louny - 8. března 1943 Sokolovo) byl český voják, který hrdině padl v bitvě u Sokolova.
Narodil se v rodině topiče c. k. státních drah. Dětství prožil v Mělníku, kde působil v organizaci Skaut. Byl absolventem tamního gymnázia, studium však nedokončil. Poté absolvoval Vyšší elektrotechnickou školu v Praze, od roku 1933 poddůstojnickou školu v Trnavě, dále školu pro důstojníky v Turnově a od roku 1937 Vojenskou akademii v Hranicích. Do roku 1939 byl velitelem telegrafní čety v Prešově. Po uzavření Mnichovské dohody byl demobilizován a působil jako poštovní úředník v Náchodě. V srpnu roku 1939 utekl do Polska, odtud se dostal do Sovětského svazu. V roce 1941 nastoupil do výcvikového tábora čs. jednotek v Buzuluku. Tam se stal velitelem 1. roty 1. československého samostatného praporu v SSSR. Jako prvorepublikovému důstojníkovi mu vadilo mu politické ovlivňování jednotky, neměl rád politruky a jakékoliv bolševické propagátory. Velmi rád fotografoval a mnohé ze snímků, které pochází z Buzuluku, jsou jeho dílem. Po odeslání československé jednotky na frontu bránila jeho první rota vesnici Sokolovo. Zde se 8. března 1943 odehrála těžká bitva, při níž nadporučík Otakar Jaroš padl. Jako vůbec první cizinec byl oceněn in memoriam titulem „Hrdina SSSR“, a byl posmrtně povýšen do hodnosti kapitána.
Až do sametové revoluce byly jeho jméno i jeho hrdinská smrt zneužívány komunistickou propagandou. Otakara Jaroše, který byl ve skutečnosti antikomunistou, se představitelé KSČ neštítili označit jako „mladého komunistu,“ aby bylo dokázáno, že hrdiny byli vlastně jenom komunisté.