Psychoterapie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Psychoterapie je soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik užívaných psychoterapeutem k zvýšení duševního zdraví klienta či pacienta nebo ke zlepšení vztahů uvnitř skupiny, např. rodiny. Většina psychoterapeutických škol je založena na rozhovoru, ačkoli v některých se využívají i další způsoby komunikace jako psaní, kreslení nebo komunikace prostřednictvím doteku.
Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem či klienty, kteří mohou být z jeho rodiny nebo z nejbližšího společenského okolí. Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k hlubším problémům a nalézt pro ně vhodná řešení.
Léčení může být zaměřené na specifická duševní onemocnění (neurózy, alkoholismus, drogová závislost…) nebo také na problémy běžného života (vztahové problémy, existenciální krize, soužití s těžce nemocnou osobou). Řešení druhé skupiny problémů by však nejspíš bylo vhodnější nazývat poradenstvím než psychoterapií. Někteří psychoterapeuté odmítají termíny jako nemoc a léčba a nechtějí svého klienta léčit lékařskými postupy. Sami sebe vidí spíš jako poradce či učitele, který klientovi pomáhá, respektuje jej a respektuje i jeho soukromí.
[editovat] Obecné principy psychoterapie
[editovat] Etický kodex v psychoterapii
V Česku je etický kodex psychoterapie definován Českou psychoterapeutickou společností. Mezi hlavními body kodexu jsou mlčenlivost, definovaný rámec psychoterapie (finanční vyrovnání, pravdivost), zákaz zneužívání klienta pro vlastní zájem (emoční, finanční sexuální…) a všestranná profesionalita.
I ve světě jsou etické principy psychoterapie velmi podobné a standardizované.
[editovat] Psychoterapeutické školy
Od počátku dvacátého století se s rozvojem psychologie a psychologických léčebných postupů začala rozvíjet i psychoterapie. Zpočátku byla silně svázána s lékařskou praxí, později se stala samostatným nezávislým oborem. Rozvíjela se především v Evropě a USA. Psychologové ovlivnění různými kulturami a různými náboženstvími začali klást důraz na různé aspekty lidského myšlení a jednání, k nimž vytvářeli nové teorie a vypracovávali postupy, jak s klientem nejlépe pracovat. Za necelých sto let existence tak vznikla řada různých psychoterapeutických přístupů, které se často velmi liší a často se liší i jejich účinnost při řešení rozličných druhů problémů. Mnoho moderních psychoterapeutů tak užívá eklektické metody, kdy svůj přístup upravují podle aktuálních potřeb klienta.
[editovat] Psychoanalýza
Je psychoterapeutická škola založená Sigmundem Freudem na přelomu 19. a 20. století. Freud zkoumal různé neurotické projevy svých pacientů a na základě vypozorovaných mechanismů začal vytvářet vlastní teorii duševních poruch. Analyzoval také sny svých pacientů a starou mytologii, což byly oboje významné zdroje informací o lidském podvědomí. Freudovy teorie významně ovlivnily celou psychologii 20.století a psychoanalýzu studovalo mnoho významných psychologů a filosofů. Psychoanalýza někdy bývá označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie.
[editovat] Existenciální psychoterapie
Psychoterapie založená na existenciální filosofii. Existenciální filosofové jako Soren Kierkegaard, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Martin Heidegger přišli na přelomu 19. a 20. století s tématy lidské smrtelnosti, osamělosti, stárnutí, odpovědnosti za svoje činy a svobody. Velká část problémů se kterými přichází klienti do terapie se týká právě těchto oblastí. Proto se objevilo mnoho terapeutů, kteří začali v existenciální filosofii hledat inspiraci. Mezi významné exisenciální psychoterapeuty se řadí: Irvin Yalom, Viktor Frankl, Rollo May, Ludwig Binswanger, Medard Boss, R.D.Laing, Emmy Van Deurzen.
[editovat] Humanistická psychoterapie
Vznikala v 50.letech 20. století a je velmi blízká existenciální psychoterapii. Carl Rogers založil na osobu zaměřenou psychoterapii. Ústředními rysy tohoto směru jsou: akceptace, empatie a aktivní naslouchání bez odsuzování klienta. Klient je veden k větší sebeaktualizaci - tedy k větší schopnosti klienta být sám sebou. Zlý jazykové nazývají Rogersovskou terapii pro její nenásilný přístup Mhmmmterapie.
Mezi další významné psychoterapeuty a psychology řadící se k humanistickému přístupu patří: Alfred Adler, Erik Erikson, Carl Jung, Erich Fromm, Karen Horney, Otto Rank, Melanie Klein, Harry Stack Sullivan.
[editovat] Kognitivní psychoterapie
[editovat] Behaviorální psychoterapie
[editovat] Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
Kognitivně-behaviorální terapie je druh terapie obvykle pužívaný k léčbě depresí, úzkostných poruch, fóbií, poruch příjmu potravy a podobně. Spočívá v nahrazení patologických modelů chování modely, které jsou pro život vhodnější a racionálnější. Další snahou je objevit postupy, na nichž se jasně projeví posun v klientově myšlení či chování.
[editovat] Systemická psychoterapie
[editovat] Gestalt terapie
Gestalt Terapie je psychoterapeutický přístup založený na osobní odpovědnosti a zážitku tady a teď. Ve 40. a 50.letech 20. století ji založili Fritz Pearls, Laura Pearlsová a Paul Goodman.
[editovat] Terapeutické sezení
Trvá zpravidla 45 - 90 minut. Mělo by být jasně prostorově ohraničené a je pravidlem, že co je řečeno v průběhu sezení, nedostává se za hranice místnosti. Výjimku tvoří pouze případy, kdy je v ohrožení něčí život, nebo kdy se klient přizná k vraždě.
[editovat] Významní terapeuté
- Sigmund Freud
- Carl Jung
- Alfred Adler
- Carl Rogers
- Fritz Pearls
- Viktor Emil Frankl
- Eugene Gendlin
- Abraham Maslow
- A.I. Kašpirovskij
- B.F. Skinner
- Hans Eysenck
- Milton Ericson
- Erik Erikson
- Jacob L. Moreno
- Karen Horneyová
- Harry Stack Sullivan
- Albert Pesso
[editovat] Podívejte se také na:
- Skupinová psychoterapie
- Psychóza
- Neuróza
- Paradoxní intence
- Terapeutický výcvik
- Psychodrama
- Arteterapie
- Etické principy psychoterapie
- Psychosomatika
