Selské baroko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Selské baroko je stavební sloh lidové architektury, který se uplatnil převážně v jižních Čechách během 19. století. I když vychází z klasicistní a barokní architektury, jedná se o naprosto svébytný sloh. Objevuje se v době, kdy skutečné baroko bylo už historií. Nejstarší památky selkého baroka pocházejí cca ze 20. let 19. století, vrchol je asi v 60. letech. Jednotlivé barokní a klasicistní, ale dokonce například i neorománské prvky používá (podobně jako jakékoli jiné lidové umění) ve zcela zpecifických, z hlediska čistoty původního slohu vlastně chybných kombinacích, které jsou však nesmírně malebné. Od svého vzoru si totiž vypůjčuje v podstatě pouze ornamentální prvky, ale například naprosto ignoruje tektonické principy klasické barokní architektury.
Výskyt: převážně v oblasti Soběslavských a Zbudovských Blat, ale i na Písecku, Vodňansku, a Třeboňsku.
