Velká medvědice (souhvězdí)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Souhvězdí Velká medvědice

Latinský název	Ursa Major
Latinský genitiv	Ursae Majoris
Latinská zkratka	`UMa`
Rektascenze	11h
Deklinace	55°
Rozloha	1280 čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce	+90 až -30
Nejlepší pozorovatelnost	Duben
Počet hvězd jasnějších než < 3^m	6
Nejjasnější hvězda, Velikost	ε UMa, Alioth 1,7^m
Sousední souhvězdí	Drak Žirafa Rys Malý lev Lev Vlasy Bereniky Honící psi Pastýř

Velká medvědice je jedno z nejznámějších souhvězdí na severní obloze.

Obsah

1 Popis
- 1.1 Významné hvězdy
2 Pozoruhodné objekty hlubokého vesmíru
- 2.1 Objekty v Messierově katalogu
3 Historie
4 Mytologie
5 Zajímavosti
6 Viz také
7 Externí zdroje

[editovat] Popis

Protože je jeho větší část viditelná po celý rok, řadí se mezi tzv. cirkumpolární (severní obtočnová) souhvězdí. Jeho latinský název (Ursa Major) souvisí s řeckou bájí o nymfě Kallistó. Sedm jeho nejjasnějších hvězd tvoří část tohoto souhvězdí nazývanou Velký vůz. Přitom hvězdy Alioth, Mizar a Benetnaš představují jeho oj, hvězdy Megrez, Phekda, Merak a Dubhe svršek vozu. Tato část je tzv. Asterismus – charakteristický vzor na obloze, který se však nepočítá k souhvězdím. Velký vůz je vlastně pouze zadní částí Velké medvědice, přičemž tři hvězdy patřící jeho oji tvoří ocas Velké medvědice. V Anglii místo Velkého vozu tento asterismus nazývají Big Dipper (Velká naběračka). Kromě Velkého vozu známe z arabské kultury další asterismus v tomto souhvězdí – - „gazelí skoky“, řadu tří párů hvězd:

ν a ξ Ursa Major, Alula Borealis a Australis, „první skok“;
λ a μ Ursa Major, Tania Borealis a Australis, „druhý skok“;
ι a κ Ursa Major, Talitha Borealis a Australis, „třetí skok“;

Tyto hvězdy je možné nalézt u jihozápadní hranice souhvězdí, v tlapách medvědice.

Známá je také hvězda Mizar (ζ - Zeta Ursae Majoris, u vzpěry oje vozu), která se svým nepatrným průvodcem Alkorem tvoří optickou dvojhvězdu a často slouží ke zkoušce zraku. Kromě Alkoru se však u Mizaru nachází ještě jeho další průvodce - třetí hvězda. Zvláštností pak je, že každá z těchto tří hvězd je dvojhvězdou. Mizar je tedy šestihvězdou.

W Ursae Maioris je prototypem třídy kontaktních binárních proměnných hvězd s rozsahem své magnitudy mezi 7.75m a 8.48m.

47 Ursae Maioris má planetární systém se dvěma potvrzenými planetami, o velikosti 2.54 krát a 0.76 krát hmoty Jupitera.

Hvězdy velkého vozu se také často využívají při vyhledávání jiných souhvězdí nebo hvězd.

Hvězdám Merak a Dubhe se říká „ukazatelé“, protože ukazují ke hvězdě Polaris v souhvězdí Malého medvěda, která leží blízko světového severního pólu. Nanese-li se jejich vzdálenost pětkrát ve směru jejich spojnice, dostane se pozorovatel tedy na hvězdu Polaris.
Pokračuje-li se v daném směru za hvězdu Polaris, narazí se na souhvězdí Kasiopeja.
Oj Velkého vozu míří ke hvězdě Arcturus v souhvězdí Pastýř a pak dále ke Spice v souhvězdí Panny.
Spojnice hvězd Megrez – Merak míří zhruba do míst, kde se nalézá souhvězdí Blíženců.
Spojnice hvězd Megrez – Phekda míří zhruba do míst, kde se nalézá souhvězdí Lva.
Spojnice hvězd Megrez – Dubhe míří směrem ke hvězdě Capella v souhvězdí Vozky.

[editovat] Významné hvězdy

Hvězda	Jméno	Hvězdná velikost
ε UMa	Alioth	1,7^m
α UMa	Dubhe	1,81^m
η UMa	Benetnáš	1,86^m
ζ UMa	Mizar	2,56^m
β UMa	Merak	2,34^m
γ UMa	Phekda	2,41^m

[editovat] Pozoruhodné objekty hlubokého vesmíru

Ursa Major obsahuje řadu vzdálených objektů, které ve svém katalogu popsal francouzský astronom Charles Messier.

Nachází se zde například několik jasných galaxií včetně páru galaxií M81 a M82 nad hlavou medvědice, které spolu s galaxií NGC 3077 jsou členy 13 miliónů světelných let vzdálené skupiny galaxií. Nejhmotnější galaxií této skupiny je galaxie M81. Je již rozeznatelná triedrem jako mlhavá skvrna. Galaxie M82 leží jen1° severně od ní. Při nepatrném zvětšení pomocí teleskopu můžeme vidět obě galaxie vedle sebe. Galaxii M82 přitom vidíme ze strany. Pomocí většího teleskopu je v ní možné rozpoznat tmavé mračno prachu. Galaxie je díky gravitačnímu působení od galaxie M81 viditelně deformována.

Pozornost si zaslouží také M101, což je 45 miliónů let vzdálená, krásná spirální galaxie ležící severozápadně od hvězdy  Ursa Major. Je vidět ze strany a v teleskopu jsou u ní dobře rozeznatelné světlé a tmavé struktury. Jinými galaxiemi z Messierova katalogu patřící do souhvězdí Velké medvědice je spirální galaxie M108 a galaxie stejného typu s označením M109. Celkově souhvězdí obsahuje asi 50 galaxií s magnitudou menší než 10, které může amatérský astronom pozorovat pomocí dalekohledu.

Jasná planetární mlhovina M97 je také pro svůj vzhled na fotografiích známá pod názvem Soví mlhovina a můžeme ji nalézt těsně pod spojnicí hvězd β (Merak) a γ (Phekda). Je od nás vzdálena 2500 světelných let. Jedná se o odvržený vnější plynový obal hvězdy. Při pohledu dalekohledem nebo malým teleskopem je rozeznatelná jako kruhová skvrna. Velkými teleskopy je možno zahlédnout dvě tmavé oblasti, které právě připomínají hlavu sovy se dvěma tmavýma očima. Poznamenejme, že jako kuriozita je více než zajímavý objekt M40, což je dvojhvězda omylem zahrnutá Messierem do jeho katalogu, vzdálená od nás asi 500 světelných let.

Hubbleovo hluboké pole je umístěno severovýchodně od hvězdy δ.

[editovat] Objekty v Messierově katalogu

[editovat] Historie

Kresba Velké medvědice zhotovená Helvetiem.

Velká medvědice byla jedním ze 48 souhvězdích zapsaných Ptolemaiem. Aristoteles uvádí toto souhvězdí ve své Metafyzice, přičemž hájí názor, že k tomuto souhvězdí nepatří pouze sedm hvězd Velkého vozu, ale hvězd dvanáct. Je jedním z nejznámějších souhvězdí, zmiňovaných také takovými osobnostmi jako je např. Homér, Spenser, Shakespeare, Tennyson, a Bertrand Cantat. O tomto souhvězdí se také zmiňuje finský epos Kalevala a slavný malíř Vincent Van Gogh zahrnul jeho hvězdy do svého plátna Hvězdná noc nad Rhônou. Hvězdy tohoto souhvězdí jsou také popsány ve Starém zákoně v Jóbově knize.

Z řeckého slova árktos pro medvěda bylo také odvozeno slovo Arktis, což znamená zemi pod souhvězdím Velké medvědice.

Hvězda Mizar byla první teleskopem objevenou dvojhvězdou. Stalo se tak roku 1650 a objevitelem byl Giovanni Riccioli. Zároveň je také první fotograficky zaznamenanou dvojhvězdou z roku 1857 G. P. Bondem a roku 1889 díky Pickeringovi prvním spektroskopicky ověřeným vícehvězdným systémem.

[editovat] Mytologie

V tomto souhvězdí rozeznávalo medvěda mnoho různých civilizací. V jedné sekvenci se sousedním Malým medvědem tvořilo základ mýtu o Kallistó. Princezna Kallistó zaujala nejvyššího boha Dia tak, že se rozhodl zmocnit se ji násilím. Z jejich spojení se narodil syn, který dostal jméno Arkas. Žárlivá Diova manželka se rozhodla pomstít a proměnila Kallistó v medvědici, která byla nucena toulat se po lesích. O mnoho let později se Arkas, který zatím vyspěl v mladého muže, jednoho dne vydal, jako již vícekrát, se svými přáteli do lesů na lov divoké zvěře. Zde natrefil na svou změněnou matku, která když ho spatřila, chtěla ho obejmout. Arkas v obraně napřáhl proti ní oštěp. Zeus, aby zabránil matkovraždě a protože nemohl zrušit předchozí čin jiného boha, proměnil Arkase také v medvěda a jak Kallistó, tak Arkase přenesl jako souhvězdí na noční oblohu.

Podle jiné verze mýtu je Zeus na oblohu vyhodil, když je předtím chytil za ocasy. Proto je mají Velká medvědice i Malý medvěd tak dlouhé. Protože se však Héra odmítla smířit s takovým řešením, vymohla si na Tethydě a Okeanovi alespoň to, že obě dvě souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda si nikdy nemohou odpočinout v chladivých vlnách oceánu, ale musí stále putovat noční oblohou kolem severního pólu.

Dříve však viděli Řekové v jasných hvězdách tohoto souhvězdí spíše zlatá jablka (3 jasné hvězdy v ocasu), rostoucí na stromě (někdy představovaném slabšími hvězdami ve zbytku souhvězdí). V souhvězdí Malého medvěda byly přitom viděny Hesperidky, Nymfy které měly za úkol ona jablka hlídat a zkomplikovaly tak jednu ze dvanácti prací řeckého hrdiny Hérakla. Tyto dvě skupiny hvězd společně s Váhami, Honákem a Drakem mohli být tedy inspirovány mýtem o zlatých jablkách, která zajišťovala věčné mládí. Později bylo souhvězdí uvedeno do spojitosti s okruhem bájí týkajících se Kallistó, princezny proměněné v medvědici. V hinduistické mytologii je sedm nejjasnějších hvězd souhvězdí ztotožněno se sedmi mudrci a souhvězdí se nazývá Saptarshi Mandalam.

Protože medvědi nemají dlouhý ocas, bylo často spekulováno, že Alioth, Mizar a Benetnaš jsou tři medvíďata následující svou matku nebo tři lovci. V bibli (v knize Jób 9:9 a 38:32) je toto souhvězdí uváděno spolu s Oriónem a Plejádami (Velká medvědice byla přeložena v české bibli jako lev – ekumenické vydání z roku 1985, zatímco ve Vulgátě jako Arcturus).

Irokézové interpretovali Alko, Mizar a Benetnaš jako tři lovce sledující velkou medvědici. Podle jedné z verzí jejich mýtu první lovec (Alioth) nese luk a šípem zasáhne medvěda. Druhý lovec (Mizar) nese na svých ramenou velký hrnec na vaření medvěda zatímco třetí lovec (Benetnaš) vleče hromadu dříví na rozdělání ohně pod hrncem.

V barmštině je Pucwan Tārā název souhvězdí, které zahrnuje hvězdy hlavy a předních tlap Velké medvědice. Pucwan je přitom obecný termín pro kraby, garnáty, krevety a humry.

Kirgizové viděli ve Velkém vozu sedm vlků. Arabové zase měli za to, že skříň vozu je rakev za kterou kráčí tři plačící ženy. Římané pro změnu ve Velkém vozu rozpoznávali sedm volů, neustále putujících kolem světového pólu.

[editovat] Zajímavosti

O Velké medvědici se povídalo v britské hororové sérii „Children of the Stones“, že je v ní umístěna masivní černá díra.
Vlajka Aljašky se skládá z osmi hvězd tvořících Velký vůz a hvězdu Polaris – Polárku na tmavomodrém podkladu. Vlajka byla navržena v roce 1927 Benny Bensonem, 13-ti letým aljašským rodákem z Sewardu, ve vyhlášené soutěži o vlajku pro území Aljašky.
Ruuko Kireinasora, postava z ToHeart2, přichází ze třetí planety hvězdy 47 souhvězdí Velké medvědice.