Vilém Bohumír Hauner
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vilém Bohumír Hauner (23. června 1903 Praha – říjen 1982) byl český neslyšící umělecký knihař.
Narodil se jako neslyšící do rodiny vojenského historika Viléma J. J. Haunera a Jitky Haunerové-Staňkové. Vystudoval uměleckou knižní vazbu na státní grafické škole a také se naučil anglicky, francouzsky a částečně německy.
Po dokončení studií pracoval dva roky v Paříži, kde se stal členem Mezinárodního salonu hluchých umělců. Navštívil Spojené státy americké (pravděpodobně jako první český neslyšící), mj. Gallaudetovu univerzitu ve Washingtonu.
Po návratu z Francie otevírá vysněný vlastní ateliér pro uměleckou vazbu knih. Také se podílí na spolkovém životě neslyšících a stojí u zdrodu tenisového oddílu neslyšících LATECH.
Dopisuje si s neslyší Němkou Gertrudou Jacobovou ve francouzštině a v roce 1938 si ji vezme. Měli spolu dvě děti, starší syn Milan je dnes světoznámým historikem.
Za druhé světové války byl zastřelen jeho otec a mladší bratr Edgar. Komunistický režim nedovolil V. B. Haunerovi aktivnější činnost, omezuje se jen na knižní vazbu.
