Čtyři artikuly pražské
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čtyři pražské artikuly je název husitského politického a věroučného programu, jediného na němž se shodla pražská a táborská strana. Konečné slovo v jednání měla pražská univerzita resp. její teologická fakulta. Stalo se tak na začátku července roku 1420, v Praze, v době jejího obležení vojsky krále Zikmunda Lucemburského. Už v průběhu tohoto obléhání byl překlad rozšířen do křižáckého ležení.
[editovat] Jednotlivé body
- Přijímání pod obojí
- Svobodné hlásání slova Božího
- Trestání smrtelných hříchů
- Odejmutí světského majetku církvi.
Jednota mezi pražany a tábory neměla ovšem dlouhého trvání: už v srpnu 1420 došlo k roztržce a táborští kněží Prahu opustili. Pražané získali pro program artikulí arcibiskupa Konráda z Vechty, který nadále světil kněží pražské strany. Oproti tomu táborští kněží zvolili ze svého středu Mikuláše z Pelhřimova, kterého prohlásili biskupem, takže nadále mu bylo dáváno přízvisko Biskupec. Tím byla roztržka mezi Římem a tábory dokonána i prakticky. Na základě programu artikulí Tábor zakročil proti extrémním skupinám pikartů a adamitů (1421 - 1422).
Tento program se stal později východiskem pro jednání husitů s basilejským koncilem.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Literatura
- František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, Praha 1921, str. 551
- KEJŘ, Jiří. Husité. 1. vyd. Praha : Panorama, 1984. 265 s.