Digitální zrcadlovka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Digitální zrcadlovka (zkráceně DSLR nebo digitální SLR) je obdobou analogové zrcadlovky, ale používá místo filmu digitální snímač. Při klasické konstrukci zrcadlovky prochází světlo objektivem a odráží se přes zrcadlo do pentaprizmatického hranolu a dál do hledáčku. V hledáčku je tedy vidět přesně to samé co skutečně fotíte, narozdíl od hledáčků průhledových používaných u kompaktních kamer. Při expozici dojde ke sklopení zrcadla a světlo tak prochází z objektivu na snímač.
Obsah |
[editovat] Snímač
Obvykle se jedná o snímače CCD nebo CMOS. Velikost snímačů je nejčastěji APS-C (22x15mm) anebo tzv. full-frame (36x24mm), Olympus a Kodak vyvinuli vlatní 4/3 standard (18x13,5mm). V případě full-frame se zrcadlovka chová obdobně jako analog, pokud je snímač menší než kinofilmové políčko, objevuje se tzv. crop-faktor. V podstatě udává, kolikrát je menší digitální snímač než kinofilmové políčko. Také je třeba crop-faktorem násobit ohniska objektivů a hloubku ostrosti, protože velikost snímače mění i vlastnosti celé optické soustavy. V praxi to znamená, že menší snímač znamená větší hloubku ostrosti a delší ohniska, ale také obvykle podstatně vyšší šum. O použitelnosti digitálních fotoaparátů proti kinofilmu se vedou dalekosáhlé a zuřivé spory, pravda je nejspíše zhruba uprostřed. Každé z těchto médií má svá specifika, přesto jsou DSLR s rozlišením nad cca 8 megapixelů rozlišením srovnatelné či lepší než klasický barevný kinofilm. Digitální snímky již prakticky postupně ovládly i sféru profesionálního tisku, kdy odpadají problémy se zpracováním a skenováním. Zejména černobílý film si však stále zachovává své příznivce.
[editovat] Objektivy
DSLR mohou používat stejné objektivy jako analogové zrcadlovky, ale pokud nemají full-frame snímače, nevyužívají objektivy naplno. Světlo z okrajových částí objektivu totiž dopadá mimo snímač, což někdy paradoxně vede k odstranění problémů s vinětací nebo aberací levnějších objektivů. Přesto se již výrobci snaží výrabět objektivy optimalizované přímo pro DSLR, protože DSLR jsou zpravidla více citlivé na vnitřní reflexe objektivu a optické vady.
[editovat] Specifika DSLR
Již z konstrukce zrcadlovky jsou jasná jistá omezení oproti digitálním kompaktům: zrcadlovky nejsou schopné nahrávat video a nemají živý náhled. Výjimkou jsou Olympus E-330 a Panasonic DMC L1, oba v 4/3 systému. Naopak oproti kompaktům dosahují zrcadlovky díky podstatně lepším objektivům mnohem lepší kresby. Mají také podstatně větší snímače než kompakty a proto při stejném rozlišení dosahují nižšího šumu. Zejména levnější DSLR mají proti analogovým nevýhodu omezení maximální doby expozice, protože dlouhé expozice jsou technicky extrémně náročné. Dochází k přehřívání snímače a tím i nárůstu šumu a obrovské množství dat klade extrémní nároky na zpracování výsledného obrazu.
[editovat] Příslušenství
DSLR mohou obdobně jako klasické zrcadlovky využívat celou paletu příslušenství. Pro makrofotografii se používají předsádky, mezikroužky a speciální makroměchy. Ke znásobení ohnisek objektivů se používají telekonvertory. Pro různé účely se využívá celá řada filtrů.
[editovat] Výrobci
Mezi tradiční výrobce s nejširší nabídkou na trhu patří Canon a Nikon. U nás jsou poměrně méně zastoupeny Pentax a Fuji, naopak se na poli DSLR prosazuje Olympus, který přinesl i několik inovativních kostrukcí. Firma Minolta již oficiálně ukončila svoje působení na trhu DSLR. Mezi novější výrobce přibyli Samsung (bajonety Pentax), Sigma (bajonet Sigma) a Panasonic (4/3 standard).
