Empedoklés
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Empedoklés (*490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii) byl řecký filosof předsokratického období. Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl dualista - hnací síla vseho dení jsou u něho dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos)- síla oddělující. Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi temito dvěma extrémními stavy.
[editovat] Vliv
- Empedoklovo zobrazení světa se podivuhodně podobá některým teoriím moderní kosmologie, která identifikuje jakožto počátek našeho světa fenoménem „velkého třesku“ a jako jeho konec fenomén „velkého krachu“.
- Vliv Empedokla na moderní myšlení je ale pravděpodobne nejzřetelnější v díle Sigmunda Freuda: tento od roku 1924 v eseji „Jenseits des Lustprinzips“ přijímá do své etiologie dva „Urtriebe“ všeho tělesného a psychického bytí: Trieb lásky: Eros, a Trieb smrti: Todestrieb (nebo Thanatos).
-VP-ADD Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parminida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přeci nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.
Empedokles je zařazován mezi filosofy s nálepkou dualisty. Ale tím on nemohl nikdy být. Neboť na rozdíl od mnohých starověkých šamanů, mágů a filosofů celého světa neznal samou podstatu tehdejšího prazákladního vnímání světa (plete si prasílu s pralátkou). To se odvíjelo od poznané prasíly (a jejích dvou opačných složek) pojmenované Řeky arché (či archea). Magickou prasílu poznali jak někteří starověcí a středověcí architekti, tak mnozí středověcí evropští alchymisté. Ti přebírají od astrologů členění čtyř prvků. K vyzařovací či galaktické (mužské) složce prasíly (archey) přiřazují vzduch a oheň, k opačné vzařovací (ženské) pak vodu a zemi. Jan Johann Jaroslav Miška
| Předsókratici |
|
Milétská škola : Thalés z Milétu · Anaximandros · Anaximenés Pythagorská škola : Pythagoras · Alkmaión · Filoláos · Archytás · Tímaios Efeská škola : Hérakleitos — Elejská škola : Xenofanés · Parmenidés · Zenon z Éleje · Melissos Pluralisté : Anaxagorás · Empedoklés — Atomisté : Leukippos · Démokritos Sofisté : Prótagorás z Abdér · Prodikos z Keos · Gorgiás z Leontín · Hippiás · Kritiás · |
