Jurij Gagarin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jurij Alexejevič Gagarin (azbukou Юрий Алексеевич Гагарин; 9. března 1934 Klušino, Smolenská oblast – 27. března 1968) byl sovětský kosmonaut, první člověk, který vzlétl do vesmíru (12. dubna 1961).
[editovat] Život
Gagarin pocházel z prosté venkovské rodiny – jeho rodiče pracovali v kolchozu a kromě Jurije měli ještě tři další děti. Do jejich života silně zasáhla válka; i když nikdo z rodiny nezahynul, život na na Němci okupovaném území byl nelehký. Po válce se Jurij šel učit slévačem do Ljuberců u Moskvy. Jako jeden z nejlepších učňů byl vybrán k dalšímu studiu na technické škole v Saratově. Již za studíí se věnoval létání v saratovském aeroklubu a v roce 1955 byl přijat na leteckou školu v Orenburgu a stal se vojenským pilotem. V letech 1957–1959 sloužil jako stíhací pilot na základně u Murmanska za polárním kruhem. Ještě za studíí na letecké akademii se oženil se zdravotnicí Valentinou Gorjačevovou. Roku 1959 se jim narodila dcera Jelena, v roce 1961 druhá dcera Galja.
Na podzim 1959 se uskutečnil nábor, z něhož měla vzejít první skupina budoucích kosmonautů. Z více než dvou tisíc uchazečů zbyl nakonec mezi nejužší skupinou vybraných i poručík Jurij Gagarin. Od března 1960 do ledna 1961 prošel spolu s dalšími kolegy náročným výcvikem. Nakonec sám šéf sovětského kosmického programu Sergej Koroljov navrhl pověřit pilotováním první kosmické lodi právě Gagarina (zřejmě hrála značnou roli i jeho skromná povaha a vhodný třídní původ).
12. dubna 1961 v 6 hodin a 7 minut světového času odstartoval Jurij Gagarin v kosmické lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. (Traduje se jeho radostné zvolání při zážehu motorů: „Поехали!“ – Jedeme!) Uskutečnil jeden oblet Země a po 108 minutách přistál na padáku u Semelova v Saratovské oblasti.
Z neznámého vojenského letce se během hodiny stal nejpopulárnější člověk planety. Sovětská vláda toho samozřejmě náležitě využila k propagačním účelům. Jurij Gagarin byl povýšen z nadporučíka na majora, vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu a Leninovým řádem. 14. dubna se mu dostalo triumfálního přijetí v Moskvě a v následujících dnech a měsících po celém světě od Londýna až po Havanu (není bez zajímavosti, že Gagarinova vůbec první zahraniční cesta vedla do Prahy).
Vedle veřejných povinností sovětské „ikony“ (mj. byl i poslancem Nejvyššího sovětu) zůstal Gagarin kosmonautem. Jako vedoucí skupiny kosmonautů (a od roku 1963 zástupce velitele výcvikového střediska) se podílel na jejich výcviku a velmi usiloval o účast na dalších kosmických letech, zvláště pak (na později zrušeném) programu letu na Měsíc. Studoval též na Žukovského vojenské letecké akademii v Moskvě. Zahynul 27. března 1968 spolu se svým instruktorem při běžném cvičném letu, když se jejich MiG-15UTI (výr. č. 612739 vyrobený v Aeru Vodochody) pravděpodobně dostal do stopy turbulence jiného stroje. „Kosmonaut č. 1“ odpočívá na čestném pohřebišti u Kremelské zdi v Moskvě.
Město Gžatsk poblíž Jurijovy rodné vesnice nese od roku 1968 na jeho památku jméno Gagarin. Je po něm pojmenována planetka č. (1772) Gagarin a kráter na odvrácené straně Měsíce.
[editovat] Dobrý den, majore Gagarine
Při zprávě o Gagarinově letu nazpíval brněnský dirigent a hudební skladatel Gustav Brom (narozený na slovensku, 1921-1995) k poctě prvního kosmonauta píseň s názvem „Dobrý den, majore Gagarine“, narychlo složenou Jaromírem Hniličkou a Pavlem Páclem. Ta se stala po léta populární jak svou melodií, tak i slovy.
[editovat] Externí odkazy
- Článek na webovém serveru o slavných hostech Mariánských Lázní, kde pobýval roku 1966
- Pavel Toufar: Vzestup a pád Jurije Gagarina - informace o knize z roku 2001
- Byl Gagarin první? - nepodložené úvahy o dřívějších neúspěšných letech Sovětských kosmonautů
