Kandži
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kandži (japonsky 漢字) je znakový systém používaný pro zápis japonštiny. Vyvinul se z čínských znaků, které přišly do Japonska společně s buddhistickými texty. V současné japonštině se používá v kombinaci s hiraganou a katakanou.
V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. Čtení znaku nelze zjistit z jeho písemné podoby, je třeba se jej naučit. Každý znak má formálně dvě čtení – sinojaponské (on, 音) a japonské (kun, 訓). Některé znaky mají pouze jedno čtení, jiné jich mají více, u některých japonské či sinojaponské čtení chybí. Sinojaponské čtení se používá ve složeninách (hi oheň 火, jama hora 山, kazan sopka 火山), japonské především v případě, kdy znak stojí samostatně, nebo jako kořen slova (taberu jíst 食べる). V některých případech se i složeniny čtou japonsky, ke správnému čtení je nutné znát kontext či daný úzus.
Běžná japonština používá 1 945 znaků zařazených do tzv. „Džójó kandži“ (常用漢字), které jsou součástí základního a středního vzdělání. Tento standard, rozšířený o znaky používané v osobních jménech, se nazývá „Džinmeijó kandži“ (人名用漢字) a obsahuje celkem 2 928 znaků. Kodifikace pro průmyslové užití má zkratku JIS (Japanese Industrial Standard), je obdobou standardu ASCII a nejběžněji používaný standard JIS X 0208 obsahuje 6 879 kandži. Celkový počet znaků kandži je neznámý, odhaduje se na několik desítek tisíc.
V písemné formě každého znaku je obsažen tzv. radikál, který jej zařazuje do širší významové skupiny. Některé znaky jsou radikálem samy o sobě a mohou pak vytupovat jako radikály jiných znaků, přičemž je někdy pozměněna jejich podoba, nebo i počet tahů (人 (člověk) -> 休 (volno, člověk pod stromem ), 水 (voda) -> 海 (moře)). Radikálů je v současnosti rozeznáváno celkem 214 a mají přiděleno pořadí, podle kterého je organizována většina znakových slovníků. Dalším hlediskem řazení je počet tahů znaku.
