Kniha Pláč
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kniha Pláč, někdy Pláč Jeremjášův, je jednou z krátkých poetických knih Starého zákona. V židovském dělení Písma se vkládá mezi Spisy (ketúvím), v křesťanských Biblích a v Septuagintě se nachází za knihou Jeremjáš, neboť právě proroku Jeremjášovi tradice připisuje autorství. Hebrejsky se nazývá obvykle קינות Qínót, „nářky“, podle toho v Septuagintě Θρένοι „thrénoi“, latinsky threni nebo lamentationes.
[editovat] Obsah knihy
Kniha obsahuje celkem 5 poetických skladeb ve formě pláče, které naříkají nad zničeným Jeruzalémem a nad katastrofou, která dolehla na Judsko v létě 587/6 př. Kr., kdy bylo město dobyto, chrám zničen a obyvatelstvo odvedeno do vyhnanství. Pěti nářkům odpovídá přesně pět kapitol podle dnešního dělení textu.
První čtyři písně jsou akrostycké, každá sloka začíná jedním písmenem hebrejské abecedy. Poetická skladba je velmi silná. Kromě klasického hebrejského paralelismu se vyskytuje i pravidelný rytmus, většinou 3 + 2 přízvuky, někdy 3 + 3 nebo 2 + 2. Tento rytmus se obvykle vyskytuje právě u nářků a podle toho se nazývá „qíná“.
[editovat] Vznik a datece
Poetické skladby vznikly v Judsku krátce po zničení Jeruzaléma jako spontánní a současně liturgická odpověď na nedávné události. Jak dosvědčují některé pasáže jiných biblických knih z této doby (např. Jer 41,4-5; Zach 7,1-5), jistá forma kultu a nářku probíhala i v troskách chrámu. Je možné, že Kniha Pláč vznikla byla používána při těchto liturgiích.
[editovat] Dnešní použití knihy
Dnes je Kniha Pláč soušástí tzv. megillót, „svátečních svitků“, které se čtou při velkých židovských slavnostech. Kniha Pláč se čte 9. dne měsíce Av, kdy si Židé připomínají zničení prvního chrámu, zničení druhého chrámu i porážku Bar Kochbova povstání.
Knihy označené * jsou deuterokanonické a protestantské církve je neuznávají za součást kánonu
