Kristýna I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

královna Kristýna

jezdecký portrét královny Kristýny od Sebastiena Bourdona z roku 1653

Kristýna I. Švédská (* 18. prosinec 1626 Stockholm - † 19. duben 1689 Řím), druhá dcera švédského krále Gustava II. Adolfa (1594 - 1632) a jeho manželky Marie Eleonory Brandenburské (1599 - 1655), byla švédskou královnou v letech 1632 až 1654. Po abdikaci konvertovala ke katolicismu.

[editovat] Život

[editovat] Ve zkratce

Královna Kristýna byla jistě výstřední panovnice i žena.
Je popisována jako nežensky vyhlížející, štíhlé postavy a malého vzrůstu, dorostla výšky pouhých 150 cm a svůj malý vzrůst ještě zvýrazňovala nošením bot s nízkou podrážkou. Následkem úrazu v dětství u ní došlo k deformaci trupu, vychýlení ramene. Mluvila hlubokým hlasem, potrpěla si na drsné žerty a její oblíbenou zábavou byl lov a vojenské strategie, stejně jako umění a kultura. Snažila se o rozvoj Švédského království, měla mnoho plánů, které však nikdy nedovedla ke zdárnému konci. Např. mluvila o založení univerzity po vzoru francouzské univerzity kardinála Richelieue, proto zvala do Švédska umělce i vzdělance (Descartes), či nechala přivést část sbírek Rudolfa II. z Prahy.

Zejména v období své vlády ale i později v Římě se obklopovala prospěchářskými muži, jimž poskytovala výhody, finance i úřady. Rozprodávala či rozdávala půdu a tituly. Což mělo za následek mnoho nepříjemností se šlechtou a zadlužování země.
Jejím manželem se měl stát Karel Gustav, nikdy se však neprovdala. V souvislosti se sňatkem prý prohlasila: " Nedokázala bych snést, že mě muž využívá jako rolník, který obdělává svoje pole", čímž vyjádřila nesouhlas s vyjádřením postavení ženy Lutherem.

Korunována byla 20. října 1650 ve Stockholmu, což neodpovídalo tradici, protože králové byli vždy korunováni v Uppsale. Po zajištění nástupnictví pro svého bratrance Karla Gustava abdikovala a vydala se na cestu do Říma, v prosinci 1654 konvertovala v Innsbruku s velkou slávou ke katolicismu a přijala jméno Marie Alexandra.

[editovat] Dětštví

Když se Kristýna koncem roku 1626 narodila, doufala celá země stejně jako král Gustav II. Adolf, který dosud neměl žádného žijícího potomka, že se narodil syn. Protože se tak nestalo nechal si král roku 1627 potvrdit, že v případě jeho smrti a absence mužského potomka, se jeho dědičkou stane Kristýna (od roku 1604 mohli ve Švédsku dědit trůn také ženští potomci, toto usnesení za své vlády Kristýna zase zrušila).

Protože se matka Kristýny zřekla, vyrůstala u své tety Kateřiny Švédské a jejího manžela Kazimíra Falcko-Zweibruckenského na hradě Stegeborgu, jižně od Stockholmu. Její otec se zatím snažil dohodnout sňatek s jejím bratrancem Fridrichem Vilémem Braniborským, aby tak podpořil svou vizi - Corpus Evangelicorum - vznik německo-švédského protestantského bloku proti katolickým Habsburkům.

[editovat] Nejistá budoucnost švédské princezny

Když roku 1632 král Gustav II. Adolf zemřel, přesídlila Kristýna ke své matce Marii Eleonoře do Nyköpingu a později do Tre Kronor ve Stockholmu, kde královna truchlila pro svého manžela. Nad postelí měla zavěšené královo srdce ve zlaté truhličce, pod kterým musela Kristýna s matkou spát, a celý hrad byl potažen černým suknem. Ještě téhož roku přijala královna matka poselstvo dáského krále Kristiána IV. s žádostí o ruku princezny pro králova dvacetiletého syna Ulricha. Dánský princ nebyl ale vhodný ženich, protože Švédové trpěli dlouhá léta pod dánskou nadvládou ("stockholmská krvavá lázeň").

V březnu 1633 se sešel Rigsdag (švédský parlament, skládající se ze čtýř stavů = církve, šlechty, měšťanů a sedláků), aby se zabýval otázkou následnictví. Švédský trůn si nárokovala polská větev Vasů, ti však nebyli žádoucí, protože polští králové byli katoličtí a Švédové lutérani. Kromě Kristýny měl na trůn nárok ještě její bratranec a pozdější švédský král Karel X. Gustav, neboť jak Kristýna tak i Karel Gustav byli potomky švédského krále Karla IX..

[editovat] Dědičná princezna

Na základě úmluvy z roku 1627 prohlásil Rigsdag Kristýnu za zvolenou královnu a dědičnou princeznu Švédska. Šestiletá Kristýna se tak stává královnou Švédů, Gótů, Vandalů, velkoprinceznou Finska, velkovévodkyní Estonska a Karélie a paní Istrie (poslední titul na základě míru s carským Ruskem ve Stolbově roku 1617).

Po dobu princezniny nezletilosti byla určena regentská rada a dva opatrovníci (oba zemřeli roku 1638 a nebyli nahrazeni), kteří byli přáteli krále:

Axel Banér - voják
Gustav Horn - dvořan a diplomat

Členové regentské rady:

Axel Oxenstierna - kancléř
Gabriel Bengtsson Oxenstierna - správce pokladu
Gabriel Gustavsson Oxenstierna - nejvyšší stevard
Jacob de la Gardie - velkomaršál
Karel Karlsson Gyllenhjeln - velkoadmirál a nevlastní bratr krále Gustava Adolfa

Zesnulý král si přál, aby se na výchově jeho dcery Marie Eleonora nepodílela. Princezna měla být vychována jako „čestný princ“. Učila se jízdě na koni, lovu i šermu v oborách Djurgardenu, které se rozkládaly za jezerem u jejího domu. Z ženských dovedností se měla naučit pouze skromnosti a cudnosti. Roku 1636 na popud kancléře přesídlila zpět ke své tetě Kateřině, kde vyrůstala spolu se svým bratrancem Karlem Gustavem (1622 - 1660) a sestřenicemi starší Marii Eufrozýnou (1625 - 1687) a mladší Eleonorou Kateřinou (1626 - 1692). Bylo také dohodnuto, že se budoucí panovnice musí naučit základním dovednostem („dobře hovořit o svých poddaných, o stavu země a regentství“, naučit se jak cizím, tak domácím mravům a zvykům a správnému stolování).

Za jejího učitele byl vybrán mladý luteránský kněz Jan Matthiae, který s princeznou setrval až do jejího šestnáctého roku života. Matthiae se narodil v dobré rodině, studoval na univerzitách v Německu, Anglii, Francii, Nizozemí a také doma na univerzitě v Uppsale. Stal se teologem (liberální), učitelem a také kaplanem krále. Jeho úkolem bylo princeznu zasvětit do historie, literatury, jazyků a filozofie. Knihovník Jan Freinsheim učil princeznu římské historii a řečtině. Kristýna obdivovala starověké hrdiny Alexandra Velikého, měla v pokoji tapiserie s výjevy z jeho života, Ceasara či perského krále Kýra. Později o nich i sama psala. Kristýna ovládala oba jazyky rodičů - švédštinu a němčinu, naučila se také francouzský, což byl její oblíbený jazyk. Od 11 let se s Matthiaem učila také latinsky, pro zdokonalení jazyka Matthiae požadoval, aby s ním princezna mluvila pouze latinsky. Úkolem hlavního regenta Axela Oxenstierny bylo zasvětit princeznu do praktické politiky, kterou Kristýna přirovnávala ke hře v šachy, a vedení státu (znal síly a slabosti každého státu Evropy).

[editovat] Královna potřebuje krále

Roku 1641 se ze studií vrálil Kristýnin bratranec Karel Gustav a stal se pro patnáctiletou dívku první láskou. Mladík byl velmi pohledný a smýšlel liberálně, rodina by takový sňatek uvítala. Jediným, kdo by mohl stát v cestě, jak se zdálo, by byl kancléř Axel Oxenstierna, který měl jako předseda regentské rady právo sňatek zakázat.

Slibného mladého muže navíc navrhli senátoři za nástupce po Gabrielu Oxenstiernovi na uvolněné místo správce pokladu. Kristýny se však postavila proti se zdůvodněním, že by byl Karel Gustav regenty považován za špeha. Ve skutečnosti se pouze snažila zalíbit kancléři, kterého si i přes pozdější rozpory po celý život vážila. Rozčarovaný Katel Gustav se přidal k vojsku k Evropě a jeho přítelem se stal alkohol.

Království však potřebuje následníka a tak bylo nutné královnu přesvědčit, aby se královna vdala. Proto Kristýna za svého vyvolené označila svého bratrance Karla Gustava, neměla ale v úmyslu se vdát. Jejím cílem tedy bylo prosadit, aby senátoři uznali jejího bratrance za následníka i bez sňatku a to se jí nakonec také povedlo.

[editovat] Vláda

Kristýniným prvním zásahem do politiky, bylo uzavření míru s Dánským královstvím roku 1645. Válka o obchod v Baltském moři byla rozpoutána na popud kancléře Oxenstierny a jako záminka posloužil útěk královny matky Marie Eleonory z Gripsholmu za pomoci dánského krále. Kristýna přijala francouzské vyslance kardinála Mazzarina a nechala se přesvědčit, aby z Dánskem uzavřela příměří, bez porady s kancléřem.

Švédská královna