Ondřej Boleslav Petr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ondřej Boleslav Petr (* 8.2. 1853 Bruzovice, † 27.6. 1893 Bruzovice) byl slezský vlastenec, učitel, herec a přítel Vladimíra Vaška. Je označován za možného spoluautora Slezských písní.

[editovat] Život

Narodil se ve starobylém rodě slezských sedláků v Bruzovicích. Byli to lidé hrdí, hlásící se k češství a měli dlouhou rodinou tradici písmáctví. Po absolvování obecné školy v Bruzovicích odešel Petr studovat na německé gymnázium do Těšína. Byl vyloučen za své radikální pročeské názory. Odchází studovat na těšínský učitelský ústav.

Jako učitel dále hlásal své vlastenecké názory na různých slezských školách, až byl nakonec propuštěn. V tu samou chvíli jej opustila jeho životní láska Hanka Ježíšková (pocházející ze Žermanic), podle pamětníků nejkrásnější dívka v okolí a provdá se za pacholka Jana Hampla. Manželství nebylo šťastné a Hanka často hledala útěchu u své sestřenice Maryčky Sagonové (roz. Ježíškové) v Místku. Zde měli manželé Sagonovi hostinec, kde se Petr opět scházel s H. Ježíškovou. Po ztrátě zaměstnání i své snoubenky cestuje po kraji a střídá různá zaměstnání (také na šachtách) a hraje s kočovnou hereckou společností. Po letech se vrací zpět a nastupuje do advokátní kanceláře svého staršího bratra Jana Petra v Místku.

Dle svědectví pamětníků¹ a z korespondence² víme, že Petr psal poezii. Zachovala se však jediná nepřesvědčivá báseň Rodnému statku…³. Po odmítnutí rukopisů těchto básní v (nezjištěném) moravském nakladatelství Petr náhle umírá. V matrice je zapsána mrtvice, avšak jednalo se o sebevraždu, kterou se rodina snažila utajit. Švagrová Berta Petrová pak básně, které byly příčinou neštěstí spálila.

[editovat] Osudové přátelství

Hned v prvním roce místeckého pobytu se Vladimír Vašek seznámil s bratry Petrovými, kteří vedli činorodý kulturní život, kteří jej uvedli do místní vlastenecké společnosti. Hlavně Ondřej B. Petr velice na Vaška zapůsobil, stali se přáteli. Společně pak podnikali cesty po Těšínsku a Beskydech. Byl to Petr, který budoucího básníka uvedl do společnosti a svým vlasteneckým zápalem nadchnul také mladého Vaška. Díky Petrovi se také seznámil s Maryčkou Sagonovou (které se říkalo „górna Maryčka“⁴, do které se Vašek také zamiloval. Později se Vašek seznamuje s Dodou Bezručovou a její zájem se pak upíná k této dívce. Jí pak adresuje básně a dopisy psané německy. V roce 1893, kdy umírá Ondřej Petr požádal Vašek o přeložení do Brna a ještě téhož roku odchází.

Je zajímavé, že vztah k Petrovi a Dodě Bezručové Vladimír Vašek v pozdějších letech popírá, i když je zdokumentováno, že tito dva lidé měli na Vaška nesmírný vliv.

Podle svědectví pamětníků psali oba přátelé básně. Navzájem si je vyměňovali, Vladimír Vašek „opravoval“ básně Petrovi a podporoval jej v dalším psaní⁵