Porfyrios
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Porfyrios z Tyru (232–304) byl novoplatónský filosof. Jeho rodné jméno bylo Malchos („král“), ale po příchodu do Říma si své jméno pořečtil – na Porfyrios (podle nachové barvy královského oděvu).
Porfyrios nejprve studoval v Athénách, kde se zabýval gramatikou a rétorikou. V roce 262 odešel do Říma, kam jej zlákal věhlas Plótínův, u kterého pak šest let studoval novoplatónismus. Z přepracování si poškodil zdraví a pět let strávil na Sicílii. Po svém návratu do Říma vyučoval filosofii. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Iamblichos. Ke stáří se oženil s vdovou se sedmi dětmi.
Porfyrios byl vášnivým odpůrcem křesťanství (spis Proti křesťanství) a byl též obhájcem vegetariánství (podobně jako Pýthagorás).
Byl jedním z nejvýznamnějších žáků Plótína, jehož spisy utřídil a vydal v šesti souborech po devíti spisech, v tzv. enneadách. Sepsal též Život Plótínův.
Komentáři k Platónovým, Aristotelovým, Theofrastovým a Plótínovým spisům založil tradici novoplatónského komentování klasických děl řecké filosofie.
Jeho stručné dílo, přeložené do latiny Boëthiem, především spis Úvod k Aristotelovým Kategoriím, významně ovlivnilo středověkou logiku a filosofii, zejména podněty k úvahám a sporům o způsobu existence obecných pojmů (tzv. „univerzálií“).
