Pracovní smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pracovní smlouva je písemný doklad o vzniku pracovního poměru, který musí být uzavřen v souladu se zákoníkem práce. Po formální stránce může být smlouva napsána jako individuální písemnost (tzn. na bílém kancelářském papíru formátu A4) nebo může být na předtištěném formuláři. Vyhotovuje se ve třech stejnospisech: pro zaměstnavatele, zaměstnance a okresní správu sociálního zabezpečení.

[editovat] Podstatné náležitosti smlouvy

Smlouva musí podle §29 zákoníku práce obsahovat tyto informace:

Druh práce, kterou má zaměstnanec vykonávat
Místo výkonu práce
Datum nástupu do práce

Další informace související s pracovním poměrem

Pokud informace o právech a povinnostech zaměstnance nejsou uvedeny ve smlouvě, musí o nich zaměstnavatel do jednoho měsíce od uzavření pracovního poměru písemně informovat zaměstnance.

[editovat] Písemná forma

Co by se mělo vyskytovat v pracovní smlouvě jak ze strany předepsané zákonem, tak i ze strany zájmů účastníků:

Označení zaměstnance
Označení zaměstnavatele
Datum nástupu
Doba, na kterou se pracovní smlouva uzavírá
Místo výkonu práce
Druh práce
Platové zařazení - většinou se jako příloha přikládá platový výměr
Ostatní ujednání (zkušební doba, potvrzení, že byl zaměstnanec seznámen s předpisy…)

Sjednaná délka pracovního poměru

Pracovní smlouva může být sjednaná na dobu určitou a neurčitou. Doba neurčitá je sjednána, pokud ve smlouvě není výslovně uvedena délka trvání.

Smlouva na dobu určitou může být stanovena nebo prodloužena maximálně na dobu dvou let od vzniku pracovního poměru.

Zkušební lhůta

Zkušební lhůta může být sjednána maximálně na tři měsíce. Platná je pouze tehdy, pokud je dohodnuta písemně. Tato lhůta nemůže být dodatečně prodloužena.

[editovat] Dřívější význam

V předválečné civilistice se „smlouvou pracovní“ rozuměl právní teorií užívaný souhrnný název pro smlouvu služební (odpovídající svým obsahem dnešní pracovní smlouvě) a smlouvu o dílo, které obě byly upraveny v §§ 1151-1174 obecného zákoníku občanského. Smlouvou pracovní se rozuměla konsensuální smlouva, jejímž předmětem je práce neboli „smlouva o provádění procesu pracovního v cizí sféře hospodářské“ (Krčmář).