Stará škola (synagoga)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Synagoga Stará škola v Praze postavená nejpozději ve 12. století je předchůdkyní dnešní Španělské synagogy. Stála zde až do roku 1867, kdy byla zbořena a o rok později nahrazena novou, větší synagogou. V průběhu staletí byla několikrát přestavována, pobořena, vypálena a poškozena velkými požáry (např. z let 1541 a 1689).
Byla postavena dříve než Staronová synagoga a jako první v dnešním Josefově. Z písemných pramenů, které se dochovaly do současnosti se už zmiňuje pouze synagoga v podhradí na dnešní Malé Straně, která byla postavena dříve, než Stará škola.
[editovat] Historie
Byla postavena nejpozději ve 12. století, tedy dříve než v současné době nejstarší synagoga Evropy Staronová. Při velikonočních bouřích 1389 byla vypálena a pobořena. 1516 vyhořela a 1536 byla opět opravena. Mezi lety 1604 - 1622 byla prováděna rekonstrukce, při které byla prodloužena. V roce 1693 však byla z rozkazu císaře uzavřena, ale již 1703 otevřena, díky představenému Samuelu Taussigovi. V roce 1744 vypověděla Marie Terezie židy z Prahy. Toto nařízení bylo zrušeno o 2 roky později. Mezi lety 1745 - 1749 byla však Stará škola spustošena. V roce 1750 pak obnovena na náklad primase Židovského ghetta Israela Frankla Spira. V roce 1754 vyhořela a následně byla rekonstuována. Od roku 1837 se v synagoze uplatňuje reformovaná bohoslužba a praktikuje synagogiální hudba (díky Františku Škroupovi). Stalo se tak zejména zásluhou pánů: orientalisty a hebraisty Leopolda Zunze, kazatele Michaela Sachse, prof. Saula Isaaca Kaempfa. Ve čtyřicátých letech 19. století došlo k novogotické přestavbě interiéru. Koncem 19. století však již synagoga nedostačuje a proto je 1867 zbořena a na jejím místě od roku 1868 vyrůstá synagoga větší - dnes zvaná Španělská.
