Svatý Havel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Havel (lat. Gallus; 550 Irsko–16. října 640, podle jiných pramenů 620 nebo 646-650, Arbon ve Švýcarsku byl irský mnich, misionář, který působil v oblasti Bodamského jezera.
Havel byl jedním z dvanácti žáků a společníků sv. Kolumbána na jeho misii zaměřené na evropský kontinent. Roku 610 doprovázel sv. Kolumbána na jeho cestě proti proudu Rýna do Bregenzu. Na další cestě do Itálie však Havel kvůli nemoci musel zůstat v Arbonu. Zde žil jako poustevník v blízkosti řeky Steinach. Zemřel zde mezi, zřejmě mezi roky 640 a 650, jeho svátek připadá na 16. října.
Po Havlově smrti byl v místě zbudován kostel, který časem vzrostl do podoby opatství sv. Havla, jádra kantonu Sankt Gallen ve východním Švýcarsku, jehož prvním opatem byl svatý Otmar. Klášter byl nezávislý na kostnickém biskupovi. Opatství se za Ludvíka Pobožného stalo císařskou institucí a působilo velmi vlivně na okolní prostředí až do sekularizace kláštera roku 1798.
Od začátku 9. století kolovalo několik fantastických legend o sv. Havlu. Havel údajně zbavil Fridiburgu posedlosti démonem. Fridigunda byla přitom zasnoubená se Sigebertem II., franským králem, který poustevníkovi věnoval pozemky v okolí Arbonu, kde byl později zřízen jmenovaný klášter.
Nejstarší fragmentární životopis pochází od dvou mnichů kláštera na Reichenau, tento životopis byl poté rozšířen Wettinem a kolem roku 833 Walafridem Strabonem, který je editorem knihy o sv. Havlu.
Svatému Havlu je dedikováno několik kostelů i v Čechách, mezi jinými kostel sv. Havla na Starém Městě pražském. Po Svatém Havlu je pojmenováno také švýcarské město Sankt Gallen, metropole stejnojmenného kantonu.
