Tabulka (databáze)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tabulka (anglicky Table) je jedním ze základních databázových objektů, který slouží k přímému uložení dat do paměťového prostoru relační databáze.
Databázovou tabulku si lze představit jako běžnou dvourozměrnou tabulku, která má pevně daný počet a význam jednotlivých sloupců (t.j. nemůže se stát, že by třetí sloupec obsahoval v jednom řádku datum a v jiném řádku rodné číslo) a může obsahovat teoreticky neomezený (v praxi omezený technickými možnostmi použité databáze a použitého serveru) počet řádků, které všechny respektují její předem danou strukturu.
[editovat] Definice tabulky
Tabulka je (obecně) definována seznamem omezení, která jsou kladena na její jednotlivé sloupce.
Konkrétně v případě použití SQL obsahuje definice tabulky:
- údaje o názvu, typu (datum - číslo - slovo) a velikosti jednotlivých sloupců
- údaje o tom, který sloupec musí být povinně vyplněn nějakou hodnotou, a který nikoliv
- údaje o cizích klíčích a pravidla referenční integrity
- údaj o primárním klíči
- podle použité konkrétní technologie nepovinně další údaje o paměťových nárocích tabulky a způsobu uložení (Partitioning, velikost segmentu)
Definice tabulky je (v konkrétním případě jazyka SQL) vytvářena a modifikována pomocí příkazů DDL SQL: CREATE,ALTER,DROP.
[editovat] Operace nad tabulkou
Nad tabulkou jsou v rámci práce s databází prováděny následující operace:
- vkládání nových řádků (INSERT)
- změny hodnot jednotlivých sloupců v existujících řádcích (UPDATE)
- mazání řádků (DELETE)
- získávání dat z tabulky (ať již všech, nebo pouze omezené části - pouze některé vybrané sloupce, pouze některé vybrané řádky - pomocí příkazu SELECT nebo pomocí použití pohledu)
Úkolem databáze je jednak pohlídat dodržení všech omezení, která jsou obsažena v definici tabulky, při realizaci operací 1. až 3., jednak poskytování dat při operacích typu 4. v co možná nejkratším čase. Proto jsou na tabulku obvykle „navěšeny“ i další pomocné databázové objekty: triggery a indexy.
