Vodní pólo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vodní pólo je míčová hra ve které proti sobě nastupují dvě 13 členná družstva. První zmínka o míčové hře ve vodě je z roku 1840. Hráči při ní seděli obkročmo na sudech a míč se do branky snažili dostat za pomoci pádla. Podobnost této hry s koňským pólem dala vzniknout názvu vodní pólo. První pravidla byla sepsána kolem roku 1870. V letech 1880 až 1888 získává vodní pólo současnou podobu. K sjednocení pravidel dochází v roce 1908. Vodní pólo je nejdéle hraný kolektivní sport na olympijských hrách. Poprvé se objevuje již na olympiádě v Paříži v roce 1900.
[editovat] Hřiště
Vodní pólo se hraje v bazénu jehož velikost je 20×30 metrů (alespoň však 10×25 / ženy 17×25) a minimální hloubka je 1,8 metru. Po stranách bazénu jsou rozmístěny různobarevné plováky, které označují jednotlivé herní zóny (branková čára/penaltová zóna/čára 2 a 5 metrů/polovina bazénu).
[editovat] Průběh hry
Hry se za každý tým účastní 6 hráčů v poli plus jeden brankář, navíc má každý tým šest náhradníků. Cílem je vstřelit týmu protivníka co nejvíce branek. Hraje se na čyři čtvrtiny po 8 nebo 7 minutách čistého času (v případě, že hra musí mít vítěze a je nerozhodný stav, prodlužuje se 2× po 3 minutách). Hráči musejí po celou dobu zůstat ve vodě (samozřejmě kromě náhradníků), nesmějí se dotýkat dna (s výjimkou brankáře) nebo se jinak opírat. Na začátku každé čtvrtiny se hráči seřadí u vlastní brankové čáry. Rozhodčí hodí míč do poloviny bazénu, což je signálem pro hráče, aby se k němu pokusili co nejrychleji dostat. Tým který získá míč musí do 30 sekund vystřelit na branku protivníka. Žádný z hráčů v poli nesmí držet míč oběma rukama, kromě brankáře v jeho území, a není dovoleno hrát pěstí. Po vstřelení branky, se hráči musí stáhnout na svojí polovinu a hru rozehrává tým, který branku obdržel.
