Znárodnění
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Znárodnění (nacionalisace), zestátnění (etatisace) nebo vyvlastnění (expropriace) je převod soukromého majetku do veřejného, tj. především státního vlastnictví, ve veřejném zájmu za náhradu v tržní ceně. Jde o úkon opačný k privatizaci. V jiném významu slova se používá jako synonymum konfiskace.
Sporné je vyvlastnění v soukromém zájmu. Všeobecně se připouští, že fakticky existuje.
Znárodnění byla standardní politika socialistických stran – v Československu (1945–1948), Spojeném království či Francii. V Československu vydání rozsáhlých znárodňovacích zákonů bylo slaveno 28. října jako Den znárodnění.
[editovat] Zestátnění železnic
Příkladem rozsáhlého zestátnění může být historie železnic. 1.1. 1908 byly v Rakousku zestátněny téměř všechny soukromé železniční společnosti a přičleněny k C.K. Rakouským státním drahám. Některé ze zestátněných společností byly předtím privatizovány (například Severní státní dráha byla po desetileté výstavbě prodána soukromé společnosti roku 1855).
[editovat] Znárodnění za komunismu
Za znárodnění bývá označován též akt, kterým stát násilně přebírá majetek proti vůli jeho vlastníků, nebo bez jejich vědomí, a to bez náhrady, nebo za náhradu jen symbolickou (zpravidla pod mezinárodním tlakem a tudíž opožděně). Z právního hlediska se jedná o konfiskaci (propadnutí majetku).
V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána za komunismu. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“ – vizte např. částku 47 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948 [1].
