Československo-polský spor o Těšínsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Československo-polský spor o Těšínsko se vedl mezi těmito státy krátce po vzniku Československa.

Význam Těšínska byl pro Československo v počátcích republiky klíčový, jednak protože přes tuto oblast vedla jediná železnice směrem na Slovensko, které ještě do roku 1920 nebylo plně pod kontrolou Československé republiky, jednak protože tamější zásoby uhlí byly považovány za neobyčejně důležité pro československý průmysl. Polsko naproti tomu chtělo uhlí pro sebe a požadovalo právo na sebeurčení pro polské obyvatelstvo Těšínska, které požadovalo připojení území k Polsku.

Zvažovalo se rozdělení sporného území na dvě části a spor měl být řešen před mezinárodní komisí, ale Československo se v lednu 1919 rozhodlo vyřešit celou záležitost vojensky, protože měly na území Tešínska proběhnout volby do polského parlamentu. V té chvíli se rozhodla čs. vláda vojensky zakročit a zabránit tak tomuto kroku. Čs. armáda rychle zajistila většinu sporného území, neboť Poláci útok nečekali a většina polských vojsk byla již dislokována na východních hranicích kvůli probíhající válce s bolševickým Ruskem. Druhořadé a početně výrazně slabší jednotky hájící Těšínsko tak neměly reálnou šanci na úspěšný odpor. Boje skončily nerozhodnou (a de facto jedinou pravou v tomto smyslu slova) bitvou pod Skoczowem, kde Polská strana obdržela očekávané posily. Polským vojákům velel v boji generál Franciszek Latinik, českým podplukovník Josef Šnejdárek. Po druhé světové válce se hranice vrátila do předmnichovských časů. Definitivně byla celá záležitost (včetně dalších drobných sporů na polsko-slovenském pomezí) vyřešena smlouvou v roce 1958.