Čistírna odpadních vod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Čistírna odpadních vod (též „čovka“, ze zkratky ČOV) je zařízení, ve kterém dochází k čištění odpadních vod. Setkáváme se s nimi, jednak v blízkosti různých provozů, kde slouží k čištění průmyslových vod, a dále u měst a obcí, kde čistí vody komunální a smíšené, tedy komunální s průmyslovými. Čistírny mohou být mnoha typů. Rozdělují se hlavně podle velikosti a typu čistírenského procesu. Velké čistírny kombinují většinou všechny dostupné procesy. Patří sem mechanické, biochemické a chemické procesy. Vypouštění odpadních vod do recipientů se řídí zákony České republiky, povoluje ho Vodoprávní úřad.

Obsah

1 Schéma ČOV
2 Příklad čistírenského procesu
3 Kontrola a regulace čistírenských procesů
4 Obecné schéma procesu
5 Historie
6 Externí odkazy

[editovat] Schéma ČOV

[editovat] Mechanické (primární) čištění

Odpadní voda je na ČOV přiváděna ze stokové sítě. Na jejím konci je umístěn lapák štěrku. Ten zachycuje nejhrubší nerozpuštěné látky (například štěrk, dlažební kostky, kusy cihel, ...), uplatňuje se především při zvýšeném průtoku odpadních vod.

Dalším stupněm jsou česle. Ty odstraní hrubé plovoucí nečistoty, tzv. shrabky, alternativou česlí jsou buď síta, a nebo mělnicí česle a dezintegrátory, které se někdy používají na malých ČOV.

Následuje lapák písku, často v kombinaci s lapákem tuků. Jeho cílem je oddělení minerálních suspenzí (písek) od organických nerozpuštěných látek, organické je výhodné v odpadní vodě nechat. Separace se děje na základě rozdílných hustot obou materiálů, využívá se buď gravitační nebo odstředivá síla. Odstraněním písku se jednak zabrání jeho usazování na nežádoucích místech a jednak se sníží abraze případných následujících zařízení. Lapáky písku se někdy provzdušňují.

Lapák štěrku, česle a lapák písku a tuků se někdy souhrnně nazývají ochranná část ČOV.

Posledním zařízením pro mechanické čištění je usazovací nádrž. Zde probíhá usazování jemných nerozpuštěných látek a stírání plovoucích nečistot z povrchu nádrže. Vzniká primární kal, který je zpracováván v kalovém hospodářství. Tato část je obzvlášť důležitá pro systémy s nitrifikací a pro zkrápěné biofilmové reaktory.

[editovat] Biologické čištění

Biologické čištění probíhá v biologickém reaktoru, který má biomasu buď v suspenzi (tzv. aktivační systémy), nebo na pevném nosiči (tzv. biofilmové reaktory). Těchto reakrorů je celá řada typů. Dokáží redukovat organické znečištění, množství sloučenin dusíku a fosforu.

Odpadní voda pak teče do dosazovací nádrže, kde dochází k sedimentaci přebytečného aktivovaného kalu. Jeho část recirkuluje do biologického reaktoru, zbytek zpracovává kalové hospodářství.

[editovat] Terciární čištění

Terciární čištění slouží k dočištění odpadních vod, především k odstranění fosforu, nerozpuštěných látek a k hygienizaci vody (odstranění patogenů).

[editovat] Příklad čistírenského procesu

Odpadní voda je do čistírny přiváděna kanalizační sítí. Pokud je nutno tuto vodu dostat do kopce, jsou využívány tzv. přečerpávací stanice.

[editovat] Mechanický stupeň

Na přítoku do čistírny prochází voda mechanickým stupněm. Nejprve jsou nasazena česla, kde dochází k odstranění hrubých nečistot. Tento hrubší odpad bývá skladován, nebo spalován při vyšších teplotách. Následuje lapák písku, kde je z vody odstraněn písek jdoucí na skládku. Další částí mechanického stupně je I. sedimentace. Odpadní voda je zde rozdělena na 3 frakce. Na dno sedimentuje tzv. surový kal, který je odčerpáván a odváděn do anaerobního stupně. Uprostřed se nachází mechanicky vyčištěná voda obsahující pouze 10 % nečistot. Tato voda postupuje do biologického (aerobního) stupně. Zcela na povrchu se nachází lehké usazeniny, které jsou shrnovány a skladovány či páleny.

[editovat] Biologický aerobní stupeň

Do tohoto stupně vstupuje voda po mechanickém vyčištění. Principem je využití aerobních bakterií, které ve svém metabolismu odbourají 99 % organického znečištění vody. Mezi hlavní procesy tohoto stupně patří mineralizace, kde se v procesu aerobní respirace odbourávají uhlíkaté organické látky za vzniku CO₂ a vody. Další částí mineralizace je amonifikace, kdy dojde k odbourání dusíkatých organických látek na amonný iont. Dalšími procesy jsou nitrifikace (přeměna amonného iontu na dusičnany), imobilizace, a detoxikace. Takto zpracovaná voda vstupuje do II. sedimentace. Zde vzniká čistá voda, která opouští čistírnu a aktivovaný kal. Aktivovaný kal je následně využit v anaerobním stupni (přebytečný aktivovaný kal), nebo k zaočkování biologického stupně (vratný aktivovaný kal).

[editovat] Anaerobní stupeň

Tento stupeň se vyskytuje hlavně u větších čistíren. Je zde využíváno přebytečného aktivovaného kalu, jako zdroje živin, pro anaerobní bakterie, které produkují různé plyny. Tyto plyny jsou čištěny a označují se jako bioplyn. Tento plyn využije čistírna k ohřevu vlastních vyhnívacích nádrží nebo na produkci energie. Zbylý kal, tzv. vyhnilý, neboli anaerobně stabilizovaný kal se zpracovává a využívá ke skládkování či jako hnojivo.

[editovat] Kontrola a regulace čistírenských procesů

Hlavními měřítky jsou hodnoty BSK₅ a CHSK + další hodnoty, dle typu čistírny odpadních vod uváděné na přítoku v odpadní vodě a na odtoku ve vodě vyčištěné. Limity pro odtok jsou dané právními úpravami a závisí na velikosti ČOV, jejich překročení je pokutováno.

[editovat] Obecné schéma procesu

Mechanický stupeň
- česla
- lapák písku
- I. sedimentace
  - povrchový odpad
  - mechanicky vyčištěná voda
  - surový kal
biolobický (aerobní) stupeň
- mineralizace
  - aerobní respirace
  - amonifikace
- nitrifikace
- imobilizace
- detoxifikace
- II. sedimentace
  - aktivovaný kal
    - vratný aktivovaný kal
    - přebytečný aktivovaný kal
  - vyčištěná odpadní voda
  - aktivovaný kal
    - vratný aktivovaný kal
    - přebytečný aktivovaný kal
Biologický (anaerobní) stupeň
- vyhnilý kal
- bioplyn