Alkéstis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alkéstis - (latinsky Alcestis) - dcera krále Pelia z Iólku, manželska ferského krále Adméta.
Byla krásná, ale do mýtů se dostala pro svou lásku k manželovi a bezmeznou obětavost. Admétovi ji pomohl získat bůh Apollón z vděčnosti za dobrodiní poskytované mu v době trestu z příkazu bohů za zabití netvora Pýthóna; Apollón dal Admétovi sílu na splnění Peliovy podmínky a ten si odvedl Alkéstidu do Fér.
Oba manželé potom žili dlouhá léta šťastně. Apollón pomohl Admétovi vymoci na bohyních osudu, že se může zachránit před smrtí, pokud v poslední hodině jeho života za něho dobrovolně zemře někdo jiný. Admétos však poznal, že k této oběti není nikdo ochotný - ani nejubožejší férští občané, ani nejoddanější přátelé, ba ani jeho rodiče. Tuto oběť nežádal jedině od Alkéstis a právě ona se pro ni rozhodla a nedala se uprosit, aby na ní netrvala. Žádala od manžela pouze slib, že jejich dětem nepřivede macechu. Pak povolala boha smrti Thanata a naposledy zavřela oči.
V tu chvíli však náhodou v Admétově paláci byl Héraklés a rozhodl se příteli pomoci. Skryl se před hrobkou a když se Thanatos přiblížil pro její duši, Héraklés se na něho vrhl, po urputném zápase ho spoutal a vymohl slib, že vrátí Alkéstidě život.
Thanatos své slovo dodržel a Alkéstis vrátil manželovi. Oba pak v lásce prožili ještě dlouhá léta, dokud pro ně nepřišel Thanatos podruhé a oba společně odvedl do Hádovy říše.
Alkéstis je jednou z nejušlechtilejších postav řecké lidové poezie a řecké dramatické literatury. Dodnes největší tragédii o ní napsal Eurípidés - Alkéstis z r. 438 př. n. l. Ta inspirovala mnohé antické i moderní umělce k novým zpracováním. Dnes nejznámější básnické zpracování příběhu je dílem Raniera di Calzabigiho, které jako libreto pro operu Alcesta (r. 1767) použil Christoph Willibald Gluck.
[editovat] Reference
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.
