Anténa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

[editovat] Anténa nebo anténní systém

Anténa je zařízení k příjmu nebo k vysílání rádiových signálů.

Antény se dělí na antény přijímací a antény vysílací:

• vysílací anténa je určena k přeměně elektrické energie na energii elektromagnetických vln
• přijímací anténa naopak slouží k přeměně energie elektromagnetických vln na elektrickou energii.

Elektromagnetické vlny vysílají kolem každého vodiče, kterým procházejí proud, ale ne každé uspořádání vodičů zaručuje maximum vyzařované energie. Například u dvoudrátového vedení běžně používaného v telekomunikacích je vyzařování minimální. Největší záření je u jednodrátového vedení. Jako nejjednodušší anténu lze využít syntetický zářič, takzvaný dipól.

[editovat] Technické parametry antén

Každá anténa musí mít určité technické parametry:

• směrovost antény - je to schopnost antény vyzařovat eletromagnetické vlny v požadovaném směru
• vyzařovací úhel antény - tento úhel je dán tzv. směrovým diagramem a záleží na vyzařovacím výkonu
• vstupní impedance antény Z [Ω] - je vlastní impedance,která musí být reálná (bez imaginární složky); vstupní impedance se nastavuje a proměřuje
• zisk antény - udává, kolik má anténa ve směru příjmu podíl vyzářené a přijaté energie
• efektivní délka antény - je taková délka, kterou prochází rovnoměrně rozložený vysílací (přijímací) proud.

[editovat] Základní typy antén

Známe antény pro DV, SV, KV, VKV. Pro tyto antény je charakteristické, že jejich rozměry jsou malé, hlavně v porovnání s délkou vln. Anténa může mít různá provedení.

• vertikální zářič - známe ho v provedení nesymetrickém, kdy jedna část je uzemněná (stožárové vysílače); tyto antény mají většinou velký výkon

• drátová anténa - nejjednodušší přijímací anténa, která může být ve vertikální nebo horizontální formě

• feritová anténa - je tvořena feritovou tyčinkou 10-15 cm dlouhou s průřezem kolem 1 cm, na tuto tyčinku je navinuta cívka. Výhoda této antény je, že ferit má značnou permeabilitu a proto dobře soustřeďuje magnetické pole.

K příjmu VKV se požívají tzv. laděné dipóly. Je to vlastně laděná anténa, která má geometrickou délku, v určitém poměru k délce elmag. vlny.

Skládaný dipól musí mít dvojnásobné napětí oproti jednoduchému dipólu, z toho vyplývá, že impedance bude 4x větší tzn. 300 Ω.

Anténní soustavy Yagiho

D – Direktor R – Reflektor Z – Dipól (zářič se zdrojem)

Tento anténní systém je nazývá podle japonského objevitele Yagiho. Tento typ antény je pro svou jednoduchost často používán pro VKV a všechny televizní pásma. Hlavním znakem antény je, že k dipólu je připojen VF napáječ, proto dipól nazýváme zářičem. Mimo tohoto zářiče přidáváme další prvky – direktory a reflektory, přičemž reflektor bývá o 5-7% delší než zářič. Direktor se nastavuje do dopadu elmag. vln.Činnost těchto prvků spočívá v tom, že zachycují značnou část energie vyzářené vlastním zařízením. Tu spojí s energií přijatou z dopadu lekat. vln. Pasivní prvek je vždy spojen rovnoběžně se zářičem, a je v tzv. rovině příjmu. Musí se dbát nato, aby se nerušila energie vyzářená a přijatá. Čím více pasivních prvků má anténa, tím lepší bude mít vlastnosti. Má příjem pouze z jednoho směru (direktory). Tato anténa představuje nejjednodušší přijímač pro UKV pásmo (též označované jako UHF), kanály 21-60. Anténu Yagi lze různě kombinovat do patřičných soustav či jiných zapojení.

Příčné anténní soustavy

Tyto antény jsou celopásmové, nejvíce se používají ve 4. a 5. televizním pásmu . Příčné anténní soustavy mají aktivní prvky zářič a reflektor. Jako zářič se používá celovlnný dipól v místě nulového napětí tj. ve středu dipólu můžeme uzemnit. Impedance anténní soustavy je 1200 Ω Pokud má tato antána několik pater zářičů, pak se tato impedance dělí počtem pater. Nevýhodou této antény je malá směrovost.