Antonín Boháč
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. PhDr. Antonín Boháč (5. března 1882 Lišice u Kutné Hory – 27. prosince 1950)
Antonín Boháč se narodil v evangelické rodině Čeňka a Kateřiny Boháčových. Měl 5 sourozenců Po studiích na Kolínském gymnáziu (maturita 1900) se zapsal na Filosofickou fakultu UK s tím, že chtěl se stát středoškolským učitelem v oboru slovanské a románské filologie. Jeho učitelem byl i T.G. Masaryk. Již za studií učil v Telči a po ukončení studia na reálce v Uherském Brodě a to úspěšně - odmítal memorování a požadoval přemýšlení. V té době se začíná zajímat o populační vědu. Žení se a s manželkou Karolínou se a má 2 děti: syna Ladislava (14.4.1907 - 4.7.1978 - pozdější známý herec Národního divadla, filmu, rozhlasu a televize)a dceru Vlastu, která společně s manželkou umírá na tzv. španělskou chřipku.
1910 - skládá rigorosní zkoušku. Od 1912 studuje na univerzitách v Berlíně, Mnichově a pařížské Sorboně.
V době první světové války (nebyl pro plicní nemoc odveden) učí na známém pražském gymnáziu v Křemencově ulici - zde učí i zakázané české autory - strachem opovrhuje. Spolupracuje s TGM i Benešem. 1919 se účastní Verseilské mírové konference a bojuje za Československé území.
Vstupuje do Státní úřadu statistického. 1921 a 1931 organizuje sčítání lidu. Plné pracovní nasazení vyžaduje od všech spolupracovníků - byl schopen „na lenochy“ tvrdě útočil ať již to byl kdokoliv - „pracovat se musí poctivě“ - bylo jeho krédo.
1924 se znovu žení - bere si Evu Jansovou(20.9.1899 - 7.12.1996), se kterou má syna Antonína (PhDr. Antonín Boháč 18.10.1926 - 26.5.1992 - literární historik)
1927 v Ženevě se účastní 1. mezinárodní populační konference
Od 1929 učí jako docent na Přírodovědecké fakultě UK
1934 - se stává místopředsedou SÚS
V říjnu 1938 se snáží v Berlíně v delimitační komisi a snaží se zachránit co se dá.
V březnu 1939 se po Jan Auerhanovi stává šéfem SÚS
V roce 1941 je vyslýchán Gestapem, následně penzionován a internován v Lišicích.
Po válce se krátce vrací ke své práci. Spolupracuje na odsunu Němců, tvrdě odmítá metodu tzv. divokého odsunu.
Pro komunisty je po válce nepřijatelný.
Do roku 1948 přednáší ještě na VŠ.
V té době poznává svojí budoucí snachu - Bedřišku Wižďálkovou
27.12.1950 umírá
1990 je rehabilitován