Brankářský chránič nohou (lední hokej)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brankářské chrániče nohou v ledním hokeji se ve sportovním slangu nazývají „betony“ a chrání nohy hokejového brankáře před puky, které na něj mnohdy létají rychlostí více než 100 km/h.
Brankáři si snažili chránit nohy již v Kanadě v 19. století. V Evropě se začaly chrániče rozšiřovat postupně s rostoucí oblibou ledního hokeje na počátku 20. století. Přesto např. český brankář Josef Gruss měl na prvním mezinárodním turnaji hokejových reprezentací v Chamonix jako chránič omotanou šálu kolem kotníku.
Brankářský chránič nohy dole obepíná botu brusle a nahoře končí zhruba v půli stehen. Chrániče bývaly tradičně tvořeny na přední straně viditelnými pěti svislými a v oblasti kolen třemi vodorovnými pruhy, což již dnes nemusí nutně platit. Hlavním cílem výrobců je používání co možná možná nejvíce odlehčených materiálů, aby chrániče plnily dostatečně funkci ochrannou a zároveň nebrzdily brankářův pohyb. Na vnitřní straně bývají chrániče anatomicky tvarované a připínají se k nohám na několika místech řemínky. Rozměry chráničů jsou dány pravidly, která mohou být pro různé soutěže odlišná. Podle pravidel IIHF nesmí šířka chrániče na noze brankáře překročit 28 cm a výška měřená uprostřed 96,52 cm. Minimální délka chrániče nártu umístěného dole má být podle těchto pravidel nejméně 17,78 cm.
