Brněnský tramvajový diametr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Brněnský tramvajový diametr nebo také Severojižní tramvajový diametr (zkratka SJTD) je dopravní koncepce, předpokládající zavedení podpovrchové tramvaje v Brně, právě v severo-jižním směru.

[editovat] Historický vývoj

V roce 1974 byl v Praze zahájen provoz na prvním úseku metra. Poté, co se ukázalo, že podzemní dráha v české metropoli spolehlivě funguje, začaly se objevovat hlasy pro vybudování podobného systému i v Brně. Prokázalo se ale, že je příliš kopcovité a zatím místní dopravní problémy nejsou natolik závažné jako byly ty v Praze v 60. letech 20. století. Původní plán byl tedy přepracován a vznikla tak zhruba současná koncepce podpovrchové tramvaje ve směru Veveří – Moravské náměstí – Hlavní nádraží – Zvonařka. Poslední návrh pochází z roku 1998, z dokumentu Dopravní politika města Brna. Počítá s výstavbou v centru podpovrchových, mělce založených tratí se stanicemi s bočními nástupišti; na okrajových úsecích pak mají vést tratě odděleně od ostatní dopravy a na povrchu. Plán sice vstoupil do několika fází své realizace, od roku 2002 ale příprava dále nepokračuje (není stále zpracováno technicko-ekonomické zadání projektu). S plánem někteří lidé souhlasí, někteří ho ale odmítají jako mamutí a nepotřebný projekt.

[editovat] Technické parametry

Systém je navržen jako dvoukolejná trať s pravostranným provozem, rozchod kolejí má být klasický, 1435 mm. Tunely byly navrženy jako jednokolejné s celkovou minimální šířkou 8 m a celkovou minimální výškou 4,6 m. Cestovní rychlost je navržena na 30 km/h, traťová pak 70 km/h a minimální interval ve špičce 120 s. Přepravní kapacita v jednom směru bude 5 880 osob za hodinu. Zatížení tramvajových tratí v centru města má klesnout na méně než polovinu.