Dýchací soustava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.

Dýchací soustava u živočichů slouží k dýchání - výměně plynů (hlavně O₂a CO₂) mezi vnějším prostředím a živočichem, který kyslík nutně potřebuje k buněčnému dýchání na přeměnu živin na energii.

Jednodušší živočichové používají k dýchání celý povrch těla. U členovců se poprvé vyvíjejí specializované dýchací orgány - vzdušnice - trubičky, ve kterých probíhá intenzivní výměna plynů.

[editovat] Dýchací soustava ryb

Ryby používají k dýchání speciální orgán „vnitřní žábry“ skládající se z žaberních oblouků a žaberních lupínků. Během nádechu ryba otevře ústa a vpustí vodu do ústního otvoru. Během výdechu ryba ústa zavře a otevře skřele, kde proběhne výměna plynů. Kyslík ryba přijímá z vody z ústního otvoru, kterou v průběhu výdechu ryba vypouští do okolního prostředí.

[editovat] Dýchací soustava obojživelníků

Obojživelníci dýchají několika způsoby:

Celým povrchem těla.

Pulci navíc dýchají žábrami podobně jako ryby, ovšem žábry mají vnější. Ty se jim v průběhu vývoje mění na vnitřní.

Dospělci žábry zanikají a vznikají mu plíce. Protože však obojživelníci nemají dýchací svaly, musejí vzduch polykat, aby se mohl dostat do plic.

[editovat] Dýchací soustava plazů

Všichni plazi dýchají plícemi, avšak hadi, skupina plazů, mají jednu plíci zakrnělou a dýchají jen jednou plící.

[editovat] Dýchací soustava ptáků

Ptáci potřebují nejefektivnější dýchací systém vůbec, neboť potřebují mnoho energie k létání. Proto si vyvinuli systém vzdušných vaků.
Vzduch z ústního otvoru prochází průdušnicí hlasovým ústrojím syrinx a poté průduškami do trubičkovitých plic. Na plíce je napojeno devět „vzdušných vaků“, které sahají i do dutých kostí. Většina ptáků má:

1 meziklíčkový vzdušných vak

2 krční vzdušné vaky

2 přední hrudní vzdušné vaky

2 zadní hrudní vzdušné vaky

2 břišní vzdušné vaky

Z plic jde vzduch do zadních vzdušných vaků (zadních hrudních a břišních). Při výdechu se přesune do plic, kde proběhne výměna plynů. Při druhém nádechu se přesune do předních hrudních, krčních a meziklíčkového vzdušného vaku a při druhém výdechu přes plíce zpět do průdušek, průdušnice a k nozdrám. Trvá tedy dva respirační cykly, než se vzduch dostane z těla, ne jeden jako u savců. Objem plic u ptáků zůstává permanentně stejný, zvětšuje a zmenšuje se jen objem vzdušných vaků.
Ptáci mohou dýchat frekvencí 40 - 100 vdechů za minutu.

[editovat] Dýchací soustava člověka

Dýchací soustava člověka představuje soustavu orgánů, která zajišťuje výměnu plynů mezi krví a vnějším prostředím.

[editovat] Dýchací soustava

Dýchací cesty přivádějí vzduch do plic: Horní cesty dýchací - dutina nosní (vzduch se zvlhčuje, předehřívá a zbavuje nečistot) nosohltan (spojen Eustachovou trubicí se středním uchem) Dolní cesty dýchací : hrtan (zde vzniká hlas chvěním hlasivkových vazů), průdušnice větví se na dvě průdušky, které se zanořují do plic.

[editovat] Plíce

Průdušky se v nich větví na průdušinky ústící do vlásečnicemi protkaných plicních sklípků (tvoří houbovitou plicná tkáň), v jejichž stěně dochází k výměně dýchacích plynů mezi plícemi a krví. Výměna plynů probíhá vzduchem. Nejdůležitějším dýchacím svalem je bránice, která při nádechu klesá a při výdechu stoupá.

K dýchací soustavě patří dýchací cesty (dutina nosní, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky) a plíce.

Horní cesty dýchací začínají dutinou nosní, která je spojena s přínosními dutinami v okolních lebečních kostech. V horní části nosní dutiny jsou jemné řasinky. Ty se neustále pohybují a posouvají hlen, který se tvoří na povrchu sliznice. V hlenu se zachycují částečky prachu, různé bakterie přítomné ve vzduchu a jsou tímto způsobem z dýchacích cest odstraňovány. Dýchání nosem je mnohem zdravější něž dýchání ústy. Vzduch se v dutině nosní zbavuje prachu a nečistot, zvlhčuje a předehřívá. Z dutiny nosní prochází vzduch do nosohltanu, který je spojen Eustachovou trubicí s dutinou středního ucha. V nosohltanu se nachází mízní uzlina - mandle nosohltanová, která po 5. roce života zpravidla zakrňuje. Další dvě uzliny, mandle patrové, jsou po obou stranách hltanu. (Zánět mandlí se nazývá angína).

Dolní cesty dýchací začínají hrtanem, vyztuženým chrupavkami. Největší z nich je chrupavka štítná. Vidíme ji na krku jako „ohryzek“; zřetelnější je u mužů. V hrtanu jsou hlasivkové vazy, které vytvářejí hlasovou štěrbinu. Chvěním hlasových vazů a sloupce vzduchu vzniká při výdechu hlas. Muži mají hlasové vazy delší, a proto i jejich hlas je hlubší.

Z hrtanu proudí vdechovaný vzduch do průdušnice, rovněž vyztužené chrupavkami. Průdušnice se větví na dvě průdušky, které se zanořují do pravé a levé plíce. Průdušnce i průdušky jsou vystlány vlhkou sliznicí, která má na povrchu řasinky. Ty se neustále pohybují a posouvají hlen směrem k dutině ústní. Také tento pohyb odstraňuje případné nečistoty, které do dýchacích cest pronikají.

Průdušky se dále větví na průdušinky, které vedou vzduch do plicních váčků. Jejich stěny se vyklenují do tenkostěnných plicních sklípků. K výměně plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) dochází mezi sklípky a vlásečnicemi, které stěny sklípků obklopují. V plicích je obrovské množství vlásečnic a v každém okamžiku tam probíhá výměna plynů asi v jednom litru krve.

Plíce

Pravá plíce je tvořena třemi laloky a levá plíce dvěma laloky houbovité tkáně. Plíce jsou uloženy v dutině hrudní a pokrývá je vazivová blána - poplicnice. Také hrudní je pokryta vazivovou blánou - pohrudnicí. Mezi oběma blánami je malé množství tekutiny, která usnadňuje pohyb tkání při nádechu a výdechu.

Výměna vzduchu v plicích se děje dýchacími pohyby, uskutečňovanými dýchacími svaly. Nejdůležitějším dýchacím svalem je bránice, která odděluje dutinu břišní a hrudní. Při jejím snížení se zvětší dutina hrudníku a vzduch je do plic nasáván. Kromě bránice je objem hrudníku zvětšován pohyby mezižeberních svalů, které zvedají žebra a zvětšují tak objem hrudníku. Nádech je aktivní pohyb, výdech je pasivní.

Při klidném dýchání se vymění v plicních sklípcích jedním vdechem a výdechem asi 0,5 litru vzduchu. V klidu vdechneme a vydechneme 14 - 18 krát za minutu.