Falisin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Falisin | |
 |
|
| Racionální název | cyklo(L-alanyl-D-threonyl-L-cysteinyl-cis-4-hydroxy
-L-prolyl-L-alanyl-2-merkapto-L-tryptophyl-4,5,5'-trihydroxy -L-leucyl)-endo-(3,6)-sulfid |
| Registrační číslo CAS | 19774-69-7 |
| Sumární vzorec | C35H48N8O12S |
| Molární hmotnost | 804.874 g/mol |
| Teplota tání | (rozklad) |
| Teplota varu | (rozklad) |
| Hustota | ? g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | ? g/l |
Falisin, psáno též phallisin, je hepatotoxický cyklický heptapeptidický alkaloid, patřící do skupiny falotoxinů, derivát faloidinu. V čistém stavu je to bílá amorfní látka, nebo bezbarvé krystalky, rozpustné ve vodě, methanolu a ethanolu. Připravuje se lyofylizací methanolového extraktu z plodnic hub. Je popsán i způsob syntetické přípravy.
Obsah |
[editovat] Výskyt v přírodě
Je obsažen v některých jedovatých druzích hub rodu muchomůrka (Amanita), zejména:
- Amanita phalloides (Fries) Link - muchomůrka zelená
- Amanita virosa (Fries) Bertillon - muchomůrka jízlivá.
[editovat] Použití
Jako součást extraktu z muchomurky zelené je používán v homeopatických lécích.
[editovat] Toxický účinek
Mechanismus jeho účinku je podobný jako u faloidinu. Experimentálně stanovená LD50 při podání intraperitoneálně u myši činí 2,5 až 3 mg/kg hmotnosti těla.
Jako protijed se doporučuje silymarin, obsažený v ostropestřci mariánském (Silybum marianum). Silymarin se sám váže na receptory v jaterních buňkách, které jsou jinak atakovány falisinem a příbuznými jedy.
[editovat] Původ jména
Název je odvozen od jména příbuzné látky faloidinu a zprostředkovaně od druhového přívlastku latinského názvu muchomůrky zelené (phalloides).
