Ferdinand (stíhač tanků)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Panzerjäger Tiger (P) Ferdinand | |
|---|---|
Elefant |
|
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 6 (velitel, řidič, střelec, radista a dva nabíječi) |
| Délka | 8,14 m (vč. kanonu) |
| Šířka | 3,43 m |
| Výška | 3,0 m |
| Hmotnost | 65 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 200 mm |
| Hlavní zbraň | 88mm kanón StuK 43 L/71 zásoba munice 55 granátů |
| Sekundární zbraně | 1x 7,92 mm kulomet (později 2x) |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon | 2x benzínový motor Maybach HL 120 600 hp |
| Odpružení | dvojté torzní tyče prokládané silničními koly |
| Max. rychlost | až 30 km/h 10 km/h v náročném terénu |
| Poměr výkon/hmotnost | hp/tunu |
| Dojezd | 135 km |
Pod jménem Ferdinand, respektive SdKfz 184, se skrývá asi nejznámější těžký stíhač tanků vyvinutý a sériově vyráběný německou armádou ve druhé světové válce. Ačkoliv rozhodně nešlo o ideální stroj, byl natolik unikátní a impozantní, že se jeho jméno stalo v očích vojáků Rudé armády synonymem pro označení jakéhokoliv stíhače tanků. Poprvé byl nasazen v roce 1943 na východní frontě, a protože se u něj projevily určité nedostatky, byly přeživší stroje po bitvě u Kurska staženy z fronty a podrobeny přestavbě. Vylepšená varianta stroje pak dostala nové jméno: Elefant.
Obsah |
[editovat] Zrození obludy
Ferdinand vznikl díky kombinaci nezdravého sebevědomí a šetrnosti. Když německý zbrojní úřad vypsal soutěž na nový typ těžkého tanku (projekt Tiger), vstoupily do soutěže o tuto zakázku dva konkurenční návrhy: Porsche a Henschel. Profesor Ferdinand Porsche si byl natolik jist svým vítězstvím, že neváhal dokonce zahájit sériovou výrobu ještě před tím, než bylo vydáno rozhodnutí o vítězi. Vyhrál ale tým Henschela a Porschemu tak zbylo 95 podvozků a trupů k tanku, který nikdo nechtěl. Po dlouhé diskusi, co s nimi, bylo nakonec rozhodnuto, že sešrotovat je by byla škoda a že budou využity na něco jiného. Pět trupů bylo přestavěno na těžký vyprošťovací stroj (tzv. Bergetiger). Zbylých 90 bylo přestavěno na unikátní konstrukci těžkého stíhače tanků. Požadovaná extrémní pancéřová ochrana (200 mm silný čelní pancíř nástavby, 100mm čelní pancíř trupu, 80mm zadní část nástavby) vedla nakonec k podstatně těžšímu stroji, než měl být původní tank (naložený municí a palivem vážil asi 69 tun). To vedlo k podstatnému omezení rychlosti a vysoké spotřebě paliva.
[editovat] Výhody a nevýhody
V době jeho prvního nasazení neexistoval stroj, který by ho zepředu dokázal vážněji ohrozit na libovolnou vzdálenost, a ještě na konci války představoval při čelním souboji extrémně tvrdý oříšek i pro ty nejnebezpečnější nepřátele. Výkonné a přesné dělo mu v kombinaci se silným pancířem zpravidla poskytovalo výhodu většího účinného dostřelu oproti protivníkovi. Veškerá převaha se ovšem měnila v nevýhodu, pokud se dostal do příliš těsné blízkosti většího množství obrněné techniky protivníka. Vymanévrovat neohrabaného elefanta a zboku či zezadu jej rozstřílet na šrot pak bylo až příliš jednoduché.
Zatímco u posádek nepřátelských tanků a samohybných děl si Ferdinand získal obrovský respekt, horší to bylo s nepřátelskou pěchotou. Podstatnou nevýhodu představovala zejména absence organické kulometné výzbroje. Ferdinand potřeboval nutně silný doprovod pěchoty či lehkých tanků pro ochranu před pěchotou, problematickým se jevil i malý rozhled posádky, která musela až příliš často otevírat poklopy a vystrkovat ven hlavy. A pak tu byla ovšem poslední nevýhoda vlastní všem stíhačům tanků - absence otočné věže, která činila stroj prakticky bezmocným při jakékoliv vážnější poruše pásu nebo hnacích kol. Velikou nevýhodu představovala také jeho velká hmotnost, která často ztěžovala či přímo znemožňovala odtažení poškozených strojů z bojiště.
[editovat] Přestavba
Koncem roku 1943 byly přeživší stroje staženy z východní fronty a byly podrobeny přestavbě. Nejpodstatnějšími změnami bylo dodatečné přidání kulometu ovládaného radistou a velitelské věžičky s periskopy. Modernizovaná verze byla pojmenována Elefant (slon).
[editovat] Nasazení
V roce 1943 byl Ferdinand nasazen v bitvě u Kurska. Koncem roku byly všechny přeživší stroje (48 kusů) staženy do Říše na již zmíněnou přestavbu. V únoru 1944 byla jedna část strojů upravené verze nasazena v Itálii, zbytek krátce poté na Ukrajině. Poslední Elefant v řadách německých ozbrojených sil byl údajně vyřazen až 22. dubna 1945 poblíž Berlína.
[editovat] Pověsti o Ferdinandu
Jak již bylo řečeno, na rudoarmějce učinil Ferdinand takový dojem, že se jeho jméno stalo synonymem pro všechny stíhače tanků Německa. To je také důvodem, proč se v ruské literatuře setkáváme s tisíci a tisíci zničenými Ferdinandy, ačkoliv jich bylo ve skutečnosti vyrobeno jen 90 kusů, z nichž jen část byla zničena či vyřazena na východní frontě. Pokud se k takovéto literatuře dostanete, představte si pod tímto jménem cokoliv od stroje Marder I po Jagdtigera. Spíše to ovšem bude ten Marder a to je přece jen něco „trochu“ jiného.
[editovat] Zdroje, odkazy, reference
[editovat] Internetové
[editovat] Knižní
- Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 2 (Německo 1919-1945, 2. část)
| Německá obrněná vozidla za druhé světové války | |
|---|---|
| Tanky | |
| Panzer I | Panzer II | Panzer III | Panzer IV | Panther | Tiger I, II | Panzer 35(t) | Panzer 38(t) | |
| Samohybná děla | |
| Wespe | Hummel | Grille | Panzerwerfer | sIG 33 | Wurfrahmen 40 | |
| Útočná děla | |
| StuG III | StuG IV | StuH 42 | Brummbär | Sturmtiger | |
| Stíhače tanků | |
| Panzerjäger I | Marder I , II , III | Hetzer | Jagdpanzer IV | Jagdpanther | Nashorn | Jagdtiger | Elefant | |
| Polopásy | Obrněné vozy |
| SdKfz 4 | 6 | 7 | 10 | 11 | 250 | 251 | 252 | 253 | 254 | Sdkfz 221/22/23 | Sdkfz 231/32/34/63 |
| Samohybná protiletadlová děla | |
| Flakpanzer IV: Möbelwagen, Wirbelwind, Ostwind, Kugelblitz | Flakpanzer 38(t) | |
| Prototypy | |
| Maus | E- series | Panther II | Waffenträger | Neubaufahrzeug | |
| Návrhy | |
| Panzer VII 'Löwe' | Panzer IX | Panzer X | Ratte | Monster | |
