František Nušl
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Dr. František Nušl (3. prosince 1867 Jindřichův Hradec – 17. září 1951 Praha) byl český astronom, spoluzakladatel hvězdárny v Ondřejově a dlouholetý předseda České astronomické společnosti.
Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval matematiku, fyziku a astronomii na české univerzitě v Praze u profesorů Strouhala a Seydlera. Jeho prostřednictvím se setkal s Masarykem, s Gebauerem a s Gollem, s nimiž pak také spolupracoval na Ottově slovníku naučném. Od roku 1893 učil matematiku na reálce v Hradci Králové a v Karlíně. Seznámil se s továrníkem Josefem Janem Fričem a spolu s ním budoval od roku 1898 hvězdárnu v Ondřejově. Roku 1904 se habilitoval v astronomii na pražské univerzitě, od roku 1908 profesorem matematiky na české technice, od roku 1922 ředitelem státní hvězdárny a předsedou České astronomické společnosti. V této funkci se podílel na vybudování Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Od roku 1928 byl také profesorem astronomie na Univerzitě Karlově a pravidelně přednášel v rozhlase.
Zabýval se hlavně měřením Země, času a geometrickou optikou. Vynalezl řadu zajímavých mechanismů a přístrojů. Jeho cirkumzenitál, který využíval vlastností rtuťového zrcadla a za který spolu s Fričem dostal zlatou medaili na světové výstavě v Paříži 1934, byl až do objevu radarového a družicového zaměřování nejpřesnějším mobilním přístrojem na určování zeměpisné délky. Po Nušlovi je pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce, planetka 3424 a hvězdárna v Jindřichově Hradci. Mezi jeho žáky patřily dvě generace českých astronomů.
[editovat] Literatura
P. Hadrava (vyd.): Ondřejovská hvězdárna 1898-1998. Praha 1998. ISBN 80-902487-1-3
