Grand Prix ČR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Masarykův okruh

Grand Prix ČR je závod silničních motocyklů různých objemových tříd, jedoucí se na našem území již od roku 1950. Jde o nejslavnější motoristický závod v České republice, který se pravidelně koná v Brně. Dříve se závodilo na okruzích v západní části města a od roku 1987 se Velká cena Brna jezdí na automotodromu, nesoucí název Masarykův okruh.

Velká cena Brna se jako mezinárodní závod v letech 1950 – 1964 uskutečnila čtrnáctkrát a jako součást mistrovství světa 1965 – 1982 osmnáctkrát. Dále následovaly čtyři ročníky vyhrazené mistrovství Evropy v letech 1983 – 1986 a od roku 1987 se do Brna mistrovství světa znovu vrátilo a pořádá se zde až dodnes.

[editovat] Padesátá léta

1950 – 10.9. byla odstartována první Velká cena ČSR silničních motocyklů. Jezdci v kubaturách 250ccm a 350ccm startovali společně, byli odlišení pouze barvami svých vest. Nejvýraznější osobností závodu se stal Josef Vejvoda, vítěz v třídě 250ccm. Vítězem třídy 350ccm a 500cm se stal Antonín Vitvar.
1951 – organizaci závodu provázeli problémy, důsledkem byla nízká mezinárodní účast. Prvenství v třídě 500ccm obhájil Antonín Vitvar.
1952 – do hry vstoupila politika, Velká cena ČSR se jela pod názvem Závod družby národů. Svou premiéru si zažila třída 125ccm, jejímž vítězem se stal Němec Bernhard Petruschke. Dvojnásobný triumf zaznamenal František Bartoš ve třídách 250ccm a 350ccm. Nejsilnější třídu 500ccm vyhrál opět Antonín Vitvar.
1953 – Velká cena silničních motocyklů se nekonala
1954 – ke startu Velké ceny poprvé nastoupil František Šťastný a po obdivuhodném výkonu se stal vítězem třídy 250ccm. Prvenství také zaznamenali František Bartoš ve třídě 125ccm, Rakušan Leonhard Fassl ve třídě 350ccm a Gustav Havel ve třídě 500ccm.
1955 – svůj poslední závod v kariéře jel Antonín Vitvar a jako nejlepší z našich jezdců ve třídě 500ccm dojel třetí. Velký výkon podal Václav Parus, který dojel první ve třídě 125ccm. Třídy 250ccm a 350ccm patřily německým jezdcům, vítězi se stali Horst Kassner a Hans Baltisberger.
1956 – tragické závody třídy 250ccm a 500ccm přinesly první oběti Velké ceny Československa, stali se jimi Hans Baltisberger a Michel Mouty. Třída 125ccm byla v režii Františka Bartoše, ve třídě 350ccm se vítězem stal František Šťastný.
1957 – žádný z československých jezdců na vítězství nedosáhl. První zlatý věnec si odnesl Ernst Degner ve třídě 125ccm, dvojnásobný triumf získal Helmut Hallmeier ve třídách 250ccm a 350ccm a v nejsilnější třídě 500ccm získal prvenství Herold Kliner. Při tréninku třídy 350ccm havaroval švédský jezdec Waldemar Lundberg a na následky zranění zemřel.
1958 – důležitou změnou v pravidlech bylo schválení pravidla pro menší kapotáže, tato úprava platí dodnes. Své poslední vítězství ve třídě 250ccm získal František Bartoš. Ve třídě 125ccm loňské vítězství obhájil Ernst Degner, František Šťastný si dojel pro vítězství ve třídě 350ccm a třídu 500ccm jasně ovládl Dickie Dale.
1959 – tento ročník nepřinesl žádné překvapení ve třídách 125ccm a 350ccm, kde Ernst Degner a František Šťastný obhájili svá prvenství. Životní úspěch zaznamenal František Srna, který zvítězil ve třídě 250ccm. Australan Eric Hinton se konečně dočkal vítězství ve třídě 500ccm.

[editovat] Šedesátá léta

1960 – své kvality potvrdil Ernst Degner, když počtvrté za sebou zvítězil ve třítě 125ccm. Dařilo se i Františku Šťastnému, který dominoval ve třídách 250ccm a 350ccm. V nejsilnější třídě 500ccm jednoznačně zvítězil Gary Hocking.
1961 – nástup strojů Honda na brněnský okruh přinesl dvě vítězství pro jezdce Jima Redmana ve třídách 125ccm a 250ccm. František Šťastný obhájil titul ve třídě 350ccm a Rudolf Thalhammer navázal v pětistovkách na vítěznou rakouskou tradici.
1962 – ve 12. ročníku Velké ceny Československa oslavil František Šťastný osmé a poslední vítězství na brněnském okruhu, tentokrát v nejsilnější kubatuře 500ccm. Své premiérové vítězství si připsali Stanislav Malina ve třídě 250ccm a Jim Redman ve třídě 350ccm.
1963 – Švýcar Luigi Taveri na své Hondě byl jasným vítězem závodu do 125ccm. Stanislav Malina obhájil loňské prvenství a svůj velký den zažil Gustav Havel, který vyhrál závody třistapadesátek a pětistovek.
1964 – poprvé v historii nebyla vypsána třída pětistovek. Ve třídě 125ccm zvítězil znovu Luigi Taveri, nejrychlejší v závodě do 250ccm byl Heinz Rosner a poslední vítězství československých jezdců na brněnském okruhu zajistil Stanislav Malina ve třídě 350ccm.
1965 – v tomto roce byl závod poprvé zařazen jako součást mistrovství světa silničních motocyklů. Kanaďan Frank Perris byl suverénem závodu do 125ccm. Phil Read se stal nejrychlejším jezdcem ve třídě 250ccm a své kvality opět potvrdil Jim Redman triumfem ve třídě 350ccm. V pětistovkách si Mike Hailwood vítězstvím zajistil titul mistra světa.
1966 – poprvé v historii zvítězily ve všech kubaturách motocykly jedné značky. S motocyklem Honda zvítězil potřetí ve třídě 125ccm Luigi Taveri. Neobyčejného výsledku dosáhl Mike Hailwood, když vyhrál tři závody během dne ve zbylých třídách.
1967 – 17. ročník Velké ceny Československa byl ve znamení britských jezdců. Roli favorita potvrdil Bill Ivy ve třídě 125ccm, ve dvěstěpadesátkách zvítězil Phil Read a dvěma vítězstvími obhájil Mike Hailwood tituly ve třídách 350ccm a 500ccm.
1968 – zlaté věnce si rozdělili dva závodníci, Phil Read vyhrál stopětadvacítky a dvěstěpadesátky, Giacomo Agostini vyhrál třistapadesátky a pětistovky. Do popředí se po delší době dostal československý jezdec, byl jím František Šťastný svým třetím místem ve třídě 350ccm.
1969 – premiéra závodu padesátek, jejímž vítězem se stal Paul Lodewijk. Ve třídě 125ccm zvítězil Dave Simmonds. Renzo Pasolini dominoval v objemové třídě do 250ccm a Giacomo Agostini byl opět nejlepší v obou nejsilnějších kubaturách. Velkou cenu poznamenala smrt Billa Ivyho týden před Velkou cenou a tragická havárie v závodu třídy 350ccm, při níž zahynul František Boček.

[editovat] Sedmdesátá léta

1970 – obhajobu titulu ve třídě do 350ccm si zajistil Giacomo Agostini, senzací bylo vítězství Gilberta Parlottiho v kubatuře 125ccm, závod pětistovek opět chyběl.
1971 – 21. ročník se vyznačoval neúspěchy favoritů. Loňský vítěz Giacomo Agostini vzdal pro poruchu závod do 350ccm a na stupních vítězů ho nahradil Jarno Saarinen. Rovněž Gilberto Parlotti musel kvůli technickým potížím ze závodu třídy do 50ccm odstoupit.
1972 – Jarno Saarinen obhájil loňský triumf ve třistapadesátkách a přidal i vítězství ve třídě do 250ccm. Giacomo Agostini se po vítězství v závodě pětistovek radoval již z jedenáctého titulu mistra světa.
1973 – tento ročník byl poznamenán tragickou smrtí Jarna Saarinena a Renza Pasoliniho na okruhu v Monze. Nečekaným vítězem třídy 125ccm se stal Otello Buscherini, čtvrtlitrům vládl Dieter Braun. Giacomo Agostini vyhrál závod pětistovek, ale v kubatuře 350ccm našel přemožitele, stal se jím Fin Teuvo Länsivuori.
1974 – Československá Grand Prix je podesáté za sebou součástí silničního MS. Na první místo v kubatuře 500ccm dosáhl poprvé Phil Read. Ve třídě 250ccm kraloval Walter Villa.
1975 – důležitou změnou bylo zkrácení trati. Třídu 125ccm vyhrál Leif Gustafsson a v kubatuře do 500ccm obhájil svůj titul Phil Read.
1976 – hrdinou tohoto ročníku se stal Walter Villa, vyhrál třídy do 250ccm a 350ccm. Technické potíže připravily o vítězství Teuva Länsivuoriho v pětistovkách a na první pozici ho nahradil John Newbold. Kubatury 50ccm a 125ccm se nejely.
1977 – 27. ročník československé Grand Prix byl ve znamení dvojnásobného triumfu Johnnyho Cecotta v kubaturách 350ccm a 500ccm. Titul mistra světa si svým třetím místem zajistil Mario Lega ve třídě 250ccm, kterou vyhrál Franco Uncini.
1978 – tento rok chyběl závod tříd do 125ccm a 500ccm a po třech letech se znovu vrátila třída do 50ccm, ve které vyhrál Ricardo Tormo. Vítězem zbylých dvou objemových tříd se stal Kork Ballington.
1979 – po tříleté přestávce se opět jely stopětadvacítky, které ovládl Guy Bertin. Kork Ballington obhájil prvenství v závodech tříd do 250ccm a 350ccm a ve vyšší kubatuře si zajistil titul mistra světa.

[editovat] Osmdesátá léta

1980 – Třicetileté jubileum Velké ceny odstartovala kubatura 125ccm a stejně jako loni si vítězství odvezl Guy Bertin. Tony Mang vybojoval dvě vítězství v kubaturách 250ccm a 350ccm a napodobil tak Korka Ballingtona z předchozích dvou ročníků.
1981 – oproti předchozímu roku tato Velká cena doznala změny jen na první pozici třídy 125ccm, jejímž vítězem se stal Theo Timmer.
1982 – ve 32. ročníku Grand Prix Československa se naposledy představila třída 350ccm, v níž byl nejrychlejší Didier de Radigues. Ve stopětadvacítkách se nejúspěšnějším stal Eugenio Lazzarini a ve dvěstěpadesátkách Carlos Lavado.
1983 – poprvé v historii se Velká cena Československa jela jako součást silničního mistrovství Evropy. V premiéře se představila kubatura do 80ccm a po pěti letech se opět vrátil závod třídy do 500ccm. Vítězem nejsilnější se stal Gustav Reiner.
1984 – kromě závodů mistrovství Evropy byl 34. ročník Velké ceny i součástí seriálu mistrovství světa Turist Trophy F2 s vítězem Brian Reidem. Nejlepší umístění v kubatuře do 500ccm získal Massimo Messere.
1985 – triumf jezdců SRN v závodě osmdesátek. Ital Massimo Matteoni kraloval dvěstěpadesátkám a ačkoliv ve třídě do 125ccm zvítězil Paul Bordes, Pierfrancesco Chili dosáhl na titul mistra světa i ze 3.místa.
1986 – v tomto roce se Velká cena Československa jela naposledy jako součást seriálu mistrovství Evropy. Závod nejslabší kubatury do 80ccm vyhrál Bruno Casanova a stal se tak i mistrem Evropy. Třída do 250ccm byla v režii rakouských jezdců, z nichž prvenství získal Hans Lindner. Poslední traťový rekord na městském okruhu patřil Manfredu Fischerovi ze SRN.
1987 – mistrovství světa silničních motocyklů se od tohoto roku jede na nové trati Automotodromu. Prvním vítězem byl Stefan Dörflinger v závodě osmdesátek, Fausto Gresini se stal vítězem třídy 125ccm, Anton Mang třídy 250ccm a Wayne Gardner pětistovek.
1988 – Anton Mang se u nás rozloučil s úspěšnou kariérou. Závody byly ve znamení španělských úspěchů, Jorge Martinez vyhrál osmdesátky i stopětadvacítky a Juan Garriga dvěstěpadástky. Wayne Gardner obhájil prvenství ve třídě do 500ccm.
1989 – tento rok se naposledy představila třída osmdesátek, kterou ovládl Herri Torrontegui. První vítězství i titul šampióna stopětadvacítek si odnesl Alex Criville. Doposud nejtěsnější vítězství v historii zaznamenala třída do 250ccm, kde Reinhold Roth zvítězil o pouhou jednu desetinu vteřiny. Američané v čele s Kevinem Schwantzem byli suverény pětistovek.

[editovat] Devadesátá léta

1990 – jubilejní 40. ročník se jel jako Velká cena ČSFR. Poprvé chyběli na startu naši závodníci. Nizozemec Hans Spaan se stal vítězem třídy 125ccm, dvěstěpadesátky byly kořistí Carlose Carduse. Wayne Rainey poprvé vítězem naší Grand Prix a zároveň mistrem světa.
1991 – Wayne Rainey obhájil prvenství v závodě pětistovek i v mistrovství světa. Dramatický závod třídy do 125ccm přinesl jako vítěze Alessandra Gramigniho a třídu do 250ccm vyhrál Helmut Bradl.
1992 – Velká cena silničních motocyklů se nekonala
1993 – brněnský závod se jede poprvé pod novým názvem Grand Prix České republiky. Své poslední vítězství v kariéře zaznamenal Wayne Rainey, ze souboje Biaggi – Capirossi vytěžil další Ital Loris Reggiani ve třídě do 250ccm.
1994 – Massimiliano Biaggi zahájil sérii vítězství v kubatuře do 250ccm. Kazuto Sakata navázal na loňské prvenství ve stopětadvacítkách. Vítězstvím v nejsilnější kubatuře se mezi elitu zařadil Michael Doohan.
1995 – třetím vítězstvím ve třídě 125ccm potvrdil Kazuto Sakata své kvality. Massimiliano Biaggi obhájil první místo ve dvěstěpadesátkách a Luca Cadalora kraloval ve třídě 500ccm.
1996 – poprvé na nejvyšším stupni se objevil Valenitino Rossi v kubatuře do 125ccm. Ve třídě do 250ccm už potřetí dominoval Massimiliano Biaggi. Prvním španělským vítězem kubatury pětistovek se stal Alex Criville.
1997 – titul mistra světa v kubatuře do 125ccm vybojoval Valenitino Rossi, ačkoliv v samotném závodě dojel třetí. Stejně jako v předešlých letech triumfoval Massimiliano Biaggi ve třídě 250ccm. Po dvou letech se na první místo v nejsilnější kubatuře vrátil Michael Doohan.
1998 – nejmladším vítězem české Grand Prix se stal Marco Melandri ve třídě 125ccm. Stroje Aprilia ovládly dvěstěpadesátky v čele s Tetsuyem Haradou. Massimiliano Biaggi vyhrál popáté za sebou, poprvé v pětistovkách.
1999 – své druhé vítězství ve třídě do 125ccm si připsal Marco Melandri, Valentino Rossi poprvé zvítězil v kubatuře 250ccm a nejrychlejší v pětistovkách byl Tadajuki Okada, který přerušil sérii vítězství Massimiliana Biaggiho.

Valentino Rossi

[editovat] Nové tisíciletí

2000 – mezi legendy závodu se zapsal Massimiliano Biaggi svým šestým prvním místem. Roberto Locatelli se přiblížil k titulu vítězstvím ve třídě do 125ccm a jasně nejlepším v kubatuře do 250ccm se stal Shinya Nakano.
2001 – nejslabší třídu, ve které si dobře vedli i čeští jezdci Jakub Smrž a Jaroslav Huleš, vyhrál Španěl Antonio Elias. Po dvou letech zvítězil Tetsuya Harada ve dvěstěpadesátkách a v objemové třídě 500ccm byl první v cíli Valentino Rossi, Massimiliano Biaggi závod nedokončil.
2002 – v kubatuře do 125ccm dojel na prvním místě Ital Lucio Cecchinello, dvěstěpadesátky byly v režii Marca Melandriho. Dokonalý triumf Italů na brněnském okruhu završil Massimiliano Biaggi v nejsilnější třídě Moto GP, který sedmým prvenstvím srovnal skóre G. Agostiniho.
2003 – závod třídy do 125 ccm byl zklamáním pro favority. Havárie několika soupeřů umožnily Danielu Pedrosovi vzdálit se ostatním jezdcům a dojet si pro vítězství. Naopak zcela očekávaný průběh měla třída 500 ccm, kterou ovládl Valentino Rossi. Dramatické chvíle přinesla i kubatura do 250ccm, jejímž vítězem byl Randy de Puniet.
2004 – ve stopětadvacítkách projel jako první pod šachovnicovým praporem Jorge Lorenzo a ve dvěstěpadesátkách Sebastian Porto. Závod královské disciplíny Moto GP vyhrál před Valentinem Rossi španělský jezdec Sete Gibernau.
2005 – v nejsilnější třídě se o prvenství prali Valentino Rossi a Sete Gibernau. Z tohoto souboje nakonec vítězně vyšel Valentino Rossi. V nejslabší třídě vyhrál Thomas Luthi a v kubatuře do 250ccm si pro vítězství dojel Daniel Pedrosa.
2006 – stopětadvacítkám vládl Alvaro Bautista a dvěstěpadesátkám Jorge Lorenzo, V pětistovkách si vítězství vyjel Loris Capirossi a Valentino Rossi tak přišel o titul mistra světa.
2007 -

Seznam jezdců, kteří zahynuli na brněnském okruhu

Jméno jezdce	Země původu	Datum úmrtí
Hans Baltisberger	Německo	26.8.1956
Michel Mouty	Francie	26.8.1956
Waldemar Lundberg	Švédsko	23.8.1957
František Boček	Československo	21.7.1969
Alain Bernaud	Francie	3.9.1981