Historie Ardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Historie Ardy
Hvězdné věky
Věky Slunce První věk Druhý věk Třetí věk Čtvrtý věk
Dagor Dagorath

Historie Ardy, fiktivního světa J. R. R. Tolkiena, začíná stvořením Ardy Ilúvatarem a příchodem Ainur. Až do prvního východu Slunce se počítají hvězdné věky, poté věky Slunce: První věk, Druhý věk, Třetí věk a Čtvrtý věk.

Varování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

[editovat] Počátky Ardy a historie Silmarilů

Podrobnější informace naleznete v článku Hvězdné věkynaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Ilúvatar vytvořil Ëa, což znamená svět, který jest, a uvnitř tohoto vesmíru byla vytvořena Arda, země. Po jejím stvoření bylo vysláno prvních 15 Ainur. Nejmocnější z Ainur v Ardě se nazývají Valar, nižší Ainur tvoří lid Maiar.

Valar se snažili uspořádat zemi, ale Melkor jim jejich práci ničil. Musel ale utéct před Tulkasem, který přišel do Ardy až později, a tak mohla být Arda dokončena. Potom Valar postavili lampy Illuin a Ormal, které osvětlovaly Středozem, a usídlili se v Almarenu. Melkor však lampy po čase zničil.

Krátce po zničení lamp se Valar přestěhovali do Amanu a Yavanna vytvořila Dva stromy, stříbrný Telperion a zlatý Laurelin. Stromy osvětvovali Valinor, Středozem však zůstala osvětlena jen hvězdami.

Když Varda rozvěsila na oblohu nové jasnější hvězdy u Cuiviénenu procitly elfové a byli brzy objeveni Melkorovými špehy, později je našel i Oromë. Hodně elfů bylo přesvědčeno jít Velkou pouť do Amanu, ti co odešli se nazývají Eldar, ti co zůstali Avari. Během cesty se však někteří odpojili, zejména Nandor a Sindar ze zástupu Teleri. Do Valinoru nakonec dorazili Vanyar, Noldor a část Teleri.

Melkor byl poražen a na tři věky uvězněn v Amanu. Poté, co byl propuštěn, šířli mezi elfy lži a pomluvy. Ty nakonec byly odhaleny, ale on uprchl. Spojil se s Ungoliant a společně zahubili Dva stromy, Melkor pak zabil Finwëho, velekrále Noldor, a ukradl Fëanorovy silmarily.

Fëanor proklel Melkora a nazval ho Morgothem, což znamená „černý nepřítel světa“. Spolu se svými syny složil přísahu, že dostane silmarily za každou cenu. Poté se vydal na tažení proti Morgothovi následován svými bratry. Aby se dostal do Středozemě, požádal Teleri z Alqualondë o lodě, ale oni mu je nevydali, a tak došlo k prvnímu zabíjení rodných. Fëanor se zmocnil lodí násilím a odplul do Středozemě bez svých bratrů a v Losgaru je spálil. Finarfin se vrátil do Amanu, ale Fingolfin a Finarfinovy synové se vydali do Středozemě přes Helcaraxë, ledovou tříšť daleko na severu. Mnoho jich při pochodu zemřelo. Podle Silmarillionu byla s nimi i Galadriel. Podle pozdější verze připlula do Středozemě nezávisle, přibližně ve stejném čase a také bez povolení Valar.

Valar těm, co odešli ve zlém a podíleli se jakkoli na zabíjení rodných, zakázali vrátit se do Amanu.

[editovat] Věky Slunce

Věky Slunce začali, když Valar udělali z posledního plodu Laurelinu Slunce a z poslední květiny Telperionu Měsíc a zavěsili je na nebe. Potom se začali roky počítat podobně jako v reálném světě. Tak začal první z věků Ilúvatarových dětí.

[editovat] První věk

Podrobnější informace naleznete v článku První věknaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Fëanor byl hned zezačátku zabit, ale jeho synové přežili a založili v Beleriandu vlastní říše, stejně jako vůdci Fingolfinova zástupu, kteří se dostali do Středozemě až po smrti Fëanora. Noldor pak po stovky let obléhali Morgothovu pevnost Angband. Během dlouhého míru, jež nastal při obležení, přišli do Beleriandu přes Modré hory lidé.

Mír skončil, když Morgothova vojska prolomila v Bitvě náhlého plamene (Dagor Bragollach) obklíčení. Potom postupně zničila jedno elfské království po druhém. Na konci prvního věku bylo svobodné elfské obyvatelstvo jen v Sirionských přístavech a na ostrově Balar. Odtamtud se vydal Eärendil na plavbu do Valinoru. Kvůli tomu, že jeho žena Elwing měla u sebe silmaril, jež Morgothovi vzali Beren a Lúthien, napadli Fëanorovi synové přístavy. Elwing se se silmarilem vrhla do moře, ale Ulmo ji zachránil a přenesl na loď k Eärendilovi.

Díky silmarilu doplul Eärendil do Valinoru a prosil Valar o pomoc proti Morgothovi. Valar se nakonec rozhodli vytáhnout do Války hněvu a v obrovské bitvě porazili nepřítele. Melkora uvrhli do vnějšího prázdna. Beleriand však byl zničen a většina z něho se potopila do moře.

[editovat] Druhý věk

Podrobnější informace naleznete v článku Druhý věknaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Valar odpustili elfům, kteří odešli do Středozemě, Fëanorovy hříchy a od té doby se mohli vrátit do Zemí neumírajících. Lidem, jež zůstali věrní a nespojili se s Morgothem, byl darován ostrov Númenor uprostřed moře mezi Středozemí a Amanem. Númenorejci žili déle než obyčejní lidé a měli velké poznání. V průběhu věku se stali velkými mořeplavci, ale Valar jim zakázali plavit se směrem k Amanu. Proto se plavili na východ a lidé ve Středozemi se od nich naučili mnoho věci. Po čase však začali žárlit na nesmrtelnost elfů.

Mezitím se ve Středozemi probudil Sauron, Morgothův služebník. Vzal na sebe světlou podobu a pracoval s eregionskými kováři, obzvláště s Celebrimborem, Fëanorovým vnukem. Pomohl jim ukovat Prsteny moci a sám pak tajně vytvořil Jeden prsten, kterým ovládl všechny ostatní. Elfové to ale poznali, a tak ukryli Tři prsteny, kterých se Sauronova ruka nedotkla. Sauronovy armády pak zničily Eregion, jejich postup však zastavili Númenorejci vedení Tar-Minastirem. Sauron však stačil ukrást Sedm a Devět prstenů.

Ke konci věku se Númenorejci stávali stále pyšnějšími. Místo pomoci lidem ve Středozemi zakládali v zámoří říše a podmaňovali si je. Ar-Pharazôn, poslední a nejmocnější král Númenoru, vytáhl dokonce na Saurona, ten se nechal zajmout a odvézt na Númenor. Sauron si rychle podmanil krále a stal se jeho knězem Melkorova kultu. V této době poslední věrní (ti, kteří stále uctívali Eru Ilúvatara) byli zatýkáni a obětováni Melkorovi. Nakonec se Sauronovi podařilo přesvědčit Ar-Pharazôna k útoku na Aman za účelem získání nesmrtelnosti.

Amandil, hlavní z věrných, se vydal varovat Valar a jeho syn Elendil se připravoval na únik z Númenoru na východ. Když Ar-Pharazônovo vojsko přistálo na březích Amanu, Valar předali vládu nad světem Ilúvatarovi. Ten zakřivil tvar světa do koule a oddělil Aman od Středozemě. Númenor se potopil a s ním i světlá podoba Saurona, přesto se jeho duch zachoval a přemístil do Mordoru, kde znovu shromáždil své síly a nasadil si Jeden prsten.

Elendil a jeho synové však včas odpluli z Númenoru, se zbytkem věrných dopluli do Středozemě a založili říše ve vyhnanství, Gondor a Arnor. Sauron zaútočil na Arnor, ale elfové a lidé se proti němu spojili a vytvořili tzv. Poslední spojenectví elfů a lidí. Po sedm let obléhali Barad-dûr, až konečně musel Sauron vyjít z pevnosti a bojovat. Zabil Elendila a Gil-galada, ale Elendilův syn Isildur mu úlomkem otcova meče Narsilu uťal prst s Jedním prstenem. Sauron byl poražen, ale ne úplně zničen, protože Isildur si prsten ponechal a nezničil jej. Ten ho nakonec zradil a když unikal skřetům, sklouzl mu z prstu do Anduiny.

[editovat] Třetí věk

Podrobnější informace naleznete v článku Třetí věknaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

[editovat] Čtvrtý věk

Podrobnější informace naleznete v článku Čtvrtý věknaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

S koncem Třetího věku nastal pro elfy ve Středozemi útlum, až na jejich krátkou přítomnost v Gondoru. Začalo panování lidí. Většina z Eldar, kteří dosud zůstávali ve Středozemi, odplula do Valinoru. Podobně i trpaslíci postupně zmizeli z historie lidí, ačkoliv měli říši v Ereboru, kolonii v Bílých horách a jsou údaje o obnovení říše Khazad-dûm (Moria). I Morgothovy stvůry byly vyhubeny a už nikdy nepovstaly. Příběhy z dřívějších věků se pomalu stávaly legendami, až se myslelo, že jsou vymyšlené, a potomci Númenorejců zapomněli na svůj původ.