Imunita (biologie)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Imunita v imunologii označuje schopnost organismu bránit se proti škodlivým látkám (antigenům), pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z prostředí z pohledu organismu vnitřního.
V užším slova smyslu znamená naprostou odolnost organismu proti chorobě (imunní organismus). U takto pojaté imunity rozlišujeme přirozenou imunitu a imunitu získanou.
Obsah |
[editovat] Přirozená imunita
Vychází z nějaké vlastnosti, která způsobuje, že organismus daného druhu, skupiny nebo vývojového stadia nemůže být určitým typem nemoci vůbec napaden. Příkladem může být odolnost většiny ptáků proti mnoha chorobám člověka, která vychází z toho, že přirozená teplota jejich organismu je 40 stupňů Celsia a ta neumožní původcům těchto chorob dostatečně efektivní množení.
[editovat] Získaná imunita
Je zaměřena proti určité nemoci. Lze ji získat očkováním, proděláním patřičné choroby nebo choroby jí blízce příbuzné. Může být časově omezena. Její podstata spočívá v tom, že si organismus uchová část B lymfocytů, kteří jsou odpovědni za výrobu specifických protilátek proti patřičnému patogenu. Organismus tak může spustit specifickou imunitní odpověď okamžitě a masově po zaznamenání infekce, aniž by předtím musel složitě hledat vhodné buňky k produkci patřičných protilátek.
