Inulin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Inulin | |
| Systematické jméno | β(1,2) fruktosa |
| Sumární vzorec | [C6H12O6]n |
| Molární hmotnost | cca 5 000 g/mol |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný ve vroucí vodě |
Inulin, je oligosacharid nebo polysacharid, který u rostlin z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže živočišný organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Protože bakteriální enzymy ho rozštěpit dokážou, inulin je zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie, má prebiotický efekt.
Obsah |
[editovat] Struktura
Inulin je polymer, složený z jednotek fruktosy spojených navzájem β (1,2) glykosidickou vazbou. Množství jednotek se pohybuje od 2 do 140, typicky jich bývá 20-30. Koncová cukerná jednotka bývá tvořena glukosou.
[editovat] Nutriční vlastnosti
Protože inulin se neštěpí v tenkém střevě, není resorbován a využíván. Jeho kalorická hodnota je velmi nízká až nulová, nezvyšuje hladinu krevního cukru. Zároveň je sladký, dá se proto použít jako náhrada cukru (vhodné pro diabetiky) nebo jako náhrada tuku (pro nízkotučné výrobky).
V tlustém střevě je štěpen bakteriální mikroflórou za vzniku oxidu uhličitého nebo metanu. Proto mohou potraviny s vysokým obsahem inulinu způsobovat nadýmání.
[editovat] Rostliny obsahující inulin
Inulin se nachází ve všech rostlinách z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých, kde je hlavní zásobní látkou. Čekanka a topinambur jsou hlavními komerčními zdroji inulinu. Dále se nachází v jamech nebo artyčoku, velké množství najdeme i v cibulovinách (česnek).
[editovat] Další využití
Inulin se používá k přípravě živných půd v bakteriologii, a v lékařství našel své využití při zjišťování ledvinné clearance, funkčního stavu ledvin.
