Ivan Wernisch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ivan Wernisch (* 18. června 1942 Praha), český básník, spisovatel, novinář a překladatel.

I. Wernish maturoval v r. 1959 na keramické průmyslové škole v Karlových Varech. Již během tohoto studia začal uveřejňovat své básně v časopisech Host do domu a Tvář. Jelikož se angažoval v procesu spojeném s rokem 1968, stal se v období normalizace zakázaným autorem a jeho díla vycházela pouze samizdatem nebo v exilu.

[editovat] Dílo

Jeho poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti, a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy. V 80. letech se jeho dílo vyznačuje přibývajícími tragickými životními zkušenostmi v prostředí rozpadajícího se komunismu, které vyúsťují v existencialismus. Jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima.

Kromě vlastní tvorby překádá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny a latiny.

[editovat] Poezie

Kam letí nebe (1961)
Těšení (1963)
Zimohrádek, (1965)
Dutý břeh (1967)
Loutky (1970)
Král neviňátek (nevydáno)
Frc nebo také Překlady a překrady (1991)
Ó kdežpak (1991)
Doupě latinářů (1992)
Zlatomodrý konec stařičkého léta (1994)
Pekařova noční nůše (1994)
Jen tak (1996)
Proslýchá se (1996, 2002)
Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (1997, 2000)
Zapadlo slunce za dnem, který nebyl / Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie české literatury (léta 1850-1940) (2000, 2001)
Lásku já nestojím (2001)
Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (2001)
Půjdeme do Mů (2002)
Blbecká poezie (2002)
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel) (2002)
Píseň o nosu / Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948) (2005)