Jan Habsburský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Habsburský (10. květen 1290 – 13. prosinec 1312 nebo 1313) neboli Jan Parricida (vrah příbuzných) byl synem rakouského vévody Rudolfa II. (Švábského) a Anežky Přemyslovny.
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec |
Rudolf II. (Švábský)
|
| matka | |
| děd | |
| strýc | |
| děd | |
Jan vyrůstal ve Švábsku a na pražském dvoře Václava II. V roce 1306 neúspěšně aspiroval na český trůn. 1. května 1308 s několika společníky zavraždil svého strýce, římského krále Albrechta I. Habsburského při přechodu řeky Reussy. Stalo se tak kvůli sporům o dědictví po otci, které mu Albrecht upíral (z tohoto důvodu se Janovi přezdívalo „kníže bezzemek“). Nový římský král Jindřich VII. Lucemburský Jana za tento čin uvrhl do říšské klatby.
Před pomstou Albrechtových synů utekl Jan se společníky do Itálie, kde se snad stal v Pise mnichem a setkal se s Jindřichem VII. Lucemburským.
[editovat] Inspirace
Jan Parricida hraje malou, ale důležitou roli ve Vilému Tellovi Fridricha Schillera. Ve druhé scény pátého dějství přichází do Tellova domu a žádá ho o pomoc. Tak jako Vilém má nepřtátele, Tell ovšem v Janovi vidí jenom vraha. Nakonec mu přece pomůže: poradí mu cestu do Itálie, kde může prosit papeže o odpuštění.
