Jiří Traxler
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Traxler (*12.března 1912 Tábor) je český hudebník a skladatel, jediný žijící muzikant-současník Jaroslava Ježka. Nyní žije s manželkou Jarmilou v Edmontonu v kanadské provincii Alberta.
Obsah |
[editovat] Život
Hudební základy získal v Hudebním ústavu v Táboře ( od r.1930 nese ústav jméno Oskara Nedbala) a své nadání uplatnil již jako gymnaziální student - hrál (u svého staršího bratra Josefa) v „The Sax's Dance Orchestra“, založeného v Táboře v roce 1928. Po maturitě na místním gymnáziu nedokončil studium práv, ale věnoval se plně hudbě.
[editovat] Hráč a skladatel
Hrál na klavír s „The Red Ace Players“ v Táboře; v letech 1935-1937 působil jako pianista a aranžér v jazzovém orchestru Gramoklubu ; u firmy Ultraphon byla nahrána první gramofonová deska, kde byly i jeho dvě skladby (stal se oficiálně skladatelem). Pro orchestr Jaroslava Ježka složil čtyři jazzové skladby; po roce 1936 s Ježkem i nahrával své písně a setkával se s ním až do jeho odjezdu do USA v lednu 1939. Z ekonomických důvodů Traxler v roce 1937 nastoupil na úřednické místo ve Zbrojovce Janeček v Praze, ale dál hrál a skládal : byl pianistou swingového souboru BLUE MUSIC ; dlouhá léta spolupracoval s nakladatelstvím R.A. Dvorského jako aranžér, komponista i jako textař; úspěšná byla i spolupráce s orchestrem Karla Vlacha.
[editovat] Dílo
Napsal hudbu pro filmy : Za tichých noc (1941); Eva tropí hlouposti (1939) ; Sobota (1944). S táborským rodáky hercem Antonínem Novotným (1913 – 2004) a jeho bratrem Vladimírem (1914-1997, filmový a televizní kameraman) chtěl natočit hudební jazzový film, ale pro „nepřízeň“ válečné doby z úmyslu sešlo. Po roce 1945 Traxler ( s L.Habartem) pomohl sestavil velký orchestr, který měl být výlučně rozhlasový a koncertní, ale brzy z něho odstoupil. Věnoval se skládání, psal texty a také působil jako hráč. Pro divadlo napsal hudbu ke komediím: Tak jako v nebi; Moje žena Penelopa. Po úspěšné premiéře v půli prosince 1949 byla „Penelopa“ hned druhý den komunistickým ministrem informací Kopeckým z politických důvodů zakázána.
[editovat] Odchod za moře
Koncem prosince 1949 Jiří Traxler tajně překročil hranice do NSR a odtud v roce 1951 odjel do Kanady. Krátce pracoval v české sekci vysílání CBC a v hotelu Ritz, ale nenašel plné uplatnění ani pochopení a odešel pracovat jako technický ilustrátor u letecké firmy Canadair, kde zůstal do roku 1976 ( penze). Pak žil ve své chatě v „Sokolském údolí“ u Chertsey, později v Torontu a od 1996 v Edmontonu. V říjnu 1952 se oženil s českou emigrantkou Jarmilou a mají dvě dcery. V plné svěžesti v Edmontonu oslavil – i hrou na elektrické piáno – své 95.narozeniny v aule albertského parlamentu (březen 2007).
[editovat] Připomínání
- V roce 1980 vyšly v kanadském exilovém nakladatelství '68 Publishers Traxlerovy paměti „Já nic, já muzikant“. Kniha je i v ČR v knihovnách.
- A jeho nejúspěšnější skladby - hity: Hádej, hádej; Jedu nocí; Soumrak; Padají hvězdy z nebe; Bloudění v rytmu a jiné nazpívaly po letech Sestry Havelkovy (album Bláznivý den, 1996) a jeho hudba zazněla v českém filmu Obecná škola (1991).
- Zpěvák Karel Černoch řekl : ( 19.1.2007 v rádiu Impuls) : „Legendou naší populární hudby, když se to vezme kolem a kolem, je muž, který se jmenuje Jiří Traxler. Je to jediný žijící součastník Jaroslava Ježka. Žije v Edmontonu a já jsem se s ním v loňském roce setkal a dělal jsem s ním rozhovor. A teď mám filmový materiál, který bych chtěl zpracovat do jakéhosi dokumentu a chtěl bych, aby si národ uvědomil, že nejen současnou populární hudbou živ je člověk, ale že tu také máme velké legendy. Tomu pánovi bude letos 95 let a je to komunikativní člověk, který skvěle mluví česky. Je to také historicky zajímavá osobnost, protože to je muzikant, který začínal v „pravěku“. Tak jsem si řekl, že bychom mu měli pomoci udělat dokument.“
[editovat] Vyznamenání
V roce 2006 mu byla udělena Masarykova cena, kterou jsou vyznamenáváni významní občané českého původu žijící v zahraničí. Cenu uděluje České a Slovenské Sdružení v Kanadě.
[editovat] Hodnocení odborníků
Muzikolog PhDr. Josef Kotek Csc o něm tvrdí, že k jeho intelektuální přemýšlivosti a k všestranné vyjadřovací jistotě se vázala i jistá tvůrčí noblesa a zároveň lehký opar poetičnosti. A že jeho široká tvorba byla tím ochráněna před banalitami a měla pečeť solidního standardu a často i trvaleji platného nadprůměru.[1]
Např. písničky pro Inku Zemánkovou byly hodnoceny jako skvěle napsané a Traxler byl všeobecně znám jako vynikající hudebník a obecně výborný člověk…[2]
