Křemenáč borový
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Křemenáč borový |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Křemenáč borový http://www.idsystem.cz/mushrooms/ autor Miroslav Junek
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Leccinum vulpinum Walting, 1961 |
Křemenáč borový (Leccinum vulpinum) je jedlá houba z čeledi hřibovitých.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Leccinum aurantiacum (Bulliard ex St. Am., 1791) S. F. Gray, 1821 var. vulpinum (Watling, 1961) Pilát, 1966 – (křemenáč osikový liškohnědý)
- Krombholziella vulpina (Watling, 1961) Šutara, 1982 – kozák borový
- Boletus vulpinus (Watling, 1961) Hlaváček, 1990 – (hřib liškohnědý)
- Poznámka
- České názvy synonym uvedené v závorce jsou nově vytvořeny pro potřeby Wikipedie.
[editovat] Popis
- Klobouk má v průměru (5)-6-10-(12) cm, v mládí je polokulovitý, později až plochý, rezavočervený nebo hnědooranžový, sametový, matný, suchý, při okraji červenější.
- Rourky jsou bělavé až smetanové, 1,5 až 2,5 cm dlouhé, pak šedookrové s jemným nafialovělým nádechem, dosti vysoké.
- Póry jsou drobné, okrouhlé, s šedohnědým nebo špinavě okrovým nádechem.
- Třeň o průměru 1,5-4 cm a délce 7-15 cm je v mládí břichatý, později válcovitý nebo kyjovitý, bělavý, posetý červenohnědými šupinkami, které stárnutím tmavnou.
- Dužnina je bílá, na řezu se zbarvuje v klobouku růžově, ve třeni tmavorůžově, pak šedofialově, později šedomodře.
- Výtrusný prach je hnědý nabíhající do olivova.
- Chuť je příjemná, vůně nevýrazná.
[editovat] Rozšíření
Vyskytuje se vzácně v celém mírném pásmu severní polokoule.
[editovat] Výskyt
Roste vzácně a roztroušeně v červenci až říjnu, v jehličnatých lesích, výhradně pod borovicemi.
[editovat] Využití
Je jedlý a dobrý. Tento křemenáč patří mezi poměrně vzácné houby. Jeho použití v kuchyni mnohostranné. Je ceněn pro tuhost a masivnost svých plodnic, které jen málo červivějí. Starší plodnice mívají spodní části třeně velmi tuhé, ty odkrajujeme a do pokrmů nepoužíváme, jsou použitelné na přípravu houbového prášku.
[editovat] Literatura
- Erhart, J.; Erhartová, M.; Příhoda, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. - Str. 172.
- Dermek, A. Atlas našich húb. Bratislava : Obzor, 1979. - Str. 360.
- SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 23.
