Kyselina siřičitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kyselina siřičitá (chemický vzorec H₂SO₃) patří ke středně silným kyselinám. Je známa pouze v roztocích, ve kterých vzniká rozpouštěním oxidu siřičitého:

SO₂ + H₂O → H₂SO₃

Jestliže se její roztok zahřívá, dochází k tzv. zpětné reakci, tj. vzniká voda a uvolňuje se oxid siřičitý.

Kyselina siřičitá disociuje (štěpí se na ionty) ve dvou stupních:

H₂SO₃ → H⁺ + HSO₃⁻

HSO₃⁻ → H⁺ + SO₃²⁻

Kyselina siřičitá tvoří dva typy solí: siřičitany a hydrogensiřičitany. Siřičitany se na vzduchu slučují s kyslíkem a tím se oxidují na sírany. Kyselina siřičitá a její soli mají redukční vlastnosti. Příkladem je tato reakce s kyselinou dusitou:

2HNO₂ + H₂SO₃ → 2NO + H₂SO₄ + H₂O

Kyselina siřičitá odebírá kyselině dusité jeden vodík, tím ji redukuje na oxid dusitý, a sama ten odebraný vodík přijímá, tím se oxiduje na kyselinu sírovou.

Siřičitany alkalických kovů se zahříváním rozkládají a jejich rozkladem vzniká síran a sulfid:

4Na₂SO₃ → 3Na₂SO₄ + Na₂S

Siřičitany kovů alkalických zemin se však zahříváním rozkládají na oxid siřičitý a příslušný oxid kovu:

MgSO₃ → MgO + SO₂