Lidská práva
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lidská práva je souhrn práv a svobod, které jsou přisuzovány každé lidské bytosti.
V minulosti byla někdy tato práva přiznávána pouze vladařům a šlechtě, zatímco obyčejným lidem jen v malé míře nebo zcela upírána. Po Velké francouzské revoluci byla lidská práva rozšířena i prostým občanům, ovšem bílé pleti.
Teprve v roce 1848 byla zrušena robota, po válce Severu proti Jihu zrušeno otroctví, před první světovou válkou zavedeno volební a hlasovací právo pro muže, po válce i pro ženy, ale teprve po druhé světové válce byla vyhlášena Všeobecná deklarace lidských práv, která označila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost a náboženství.
Přesto ještě celá desetiletí museli například američtí černoši usilovat o rovnoprávnost (Martin Luther King). Stále jsou v mnohých zemích lidská práva pošlapávána, některé kultury přiznávají ženám měně práv než mužům, v totalitních režimech jsou občanům upírána politická práva (právo zakládat politické strany a volit si své zástupce).
Podstatnou roli v oblasti obrany a propagace lidských práv ve světě dnes hrají spolky na ochranu lidských práv. Po roce 1989 začala podobná sdružení působit i v Česku. K největším patří Human Rights Watch, Amnesty International, Člověk v tísni a Nesehnutí.
V posledních desetiletích 20. století začala diskuse o rozsahu politických práv, která nejsou omezena jenom na právo volební, jako další oblastí základních lidských práv. Prohlášeným cílem je dosáhnout větší participace občanů v politice, včetně iniciativ a referend. Tato diskuze vedla k založení množství spolků po celém světě, jedním z prvních je například německá
'„Více demokracie“ (Mehr demokratie). Vedle universitních, jak specializovaných tak multidisciplinárních, komparativních studií na vědeckých institutech po celém světě, vznikly i instituty, které se věnují realizaci těchto poznatků v praxi. Například IRI Europe činný v Evropě, nebo I&R Institute v Kalifornii.
Naproti tomu vznikají i nové iniciativy, např. práva dítěte, práva otců, jazyková práva, práva na fungující justici, právo na integritu (omezení korupce), právo na řešení konfliktů bez násilí, práva homosexuálů, práva zvířat.
Česká a Slovenská Federativní Republika vyhlásila ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. závaznost Listiny základních práv a svobod, kterou schválila spolu se zákonem, a její nadřazenost ostatním zákonům. Ustanovení, že Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky, převzala i její ústava.
