Lovci perel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lovci perel (v originále Les pêcheurs de perles) je název opery z roku 1863, jejímž autorem Georges Bizet. Autory libreta jsou Eugène Cormon a Michael Carré.

Toto díla je asi druhou nejznámější Bizetovou operou (po Carmen). Proslulosti dosáhla především ve své době v Evropě ojedinělým použitím motivů indické hudby.

[editovat] Hlavní postavy

Nadir, lovec (tenor)
Zurga, lovec (baryton)
Lejla, kněžka (soprán)
Nurabad, velekněz (bas)

[editovat] Obsah

Varování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Lovci perel je opera o třech dějstvích. Její děj se odehrává v neurčitém čase (pravděpodobně ve středověku) na Cejlonu.

[editovat] První dějství

Lovci perel se na břehu chystají na lov, mezi nimi i jejich vůdce Zurga a Nadir. Tito dva lovci se usmiřují - kdysi spolu bojovali o indickou dívku, teď se ale stávají přáteli a na spor se rozhodnou zapomenout.

U břehu přistává loďka s kněžkou Lejlou, která se má na skále modlit za zdar lovu. Nadir podle hlasu poznává onu dívku, kterou kdysi on i Zurga milovali. Kněžka skládá obvyklý slib čistoty a sexuální zdrženlivosti během těchto modliteb.

[editovat] Druhé dějství

Velekněz Nurabad uvádí Lejlu na posvátnou skálu a ještě jednou jí připomíná slib, který dala. Lejla v tu chvíli nepovažuje jeho splnění za problém.

Jakmile ale kněz odejde, na skálu přichází Nadir, připomíná se Lejle a oba se odevzdávají své lásce. Jsou ale překvapeni veleknězem a odsouzeni k smrti.

[editovat] Třetí dějství

Zurga nejprve souhlasí s rozsudkem, když ho ale Lejla poprosí, aby její matce odevzdal šperk, který nosí na krku, pozná v ní dívku, která mu v mládí zachránila život. Rozhodne se oběma pomoci k útěku - podpálí vesnici a v nastalém zmatku Lejla a Nadir zmizí.

Nurabad ale vyslechl Zurgův rozhovor s odsouzenci, takže je pro změnu odsouzen k smrti Zurga. Tentokrát je již rozsudek vykonán a Zurga je za spálení vesnice a napomáhání k útěku upálen na hranici.