Ludolf Bakhuysen
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludolf Bakhuysen (možné transkripce Backhuyzen, Bakhuyzen a dokonce i Bakhuizen) (18. prosince 1631, Emden ve východním Frisku – 1708) byl holandský krajinář.
Ačkoli maloval i jiné náměty a vytvořil hodně kreseb, jeho reputace je hlavně ve spojení s velkými bouřlivými mořskými krajinami, jako „Lodě v krajní nouzi u skalnatého pobřeží“ (1667, Národní galérie ve Washingtonu, Washington D.C.), známý v několika verzích. Předtím, než začal malovat, pracoval jako úředník a kaligraf, nejdříve ve svém rodném Emdenu a pak v Amsterodamu, kam přijel někdy kolem roku 1650. V roce 1656 je už zaznamenán jako člen Amsterodamské kaligrafické společnosti. Jeho první známá malba se datuje se rokem 1658.
Umělci Allart van Everdingen a Hendrick Dubbels byli pravděpodobně jeho učitelé; pravděpodobně ovlivnili jeho rané práce. Willem van de Velde mladší měl na něho také vliv a byl jeho rivalem, ale poté co spolu se svým otcem odešel do Anglie (na přelomu let 1672/73), Backhuysenova pozice zůstala bezproblémová a brzo se stal jedním z vůdčích malířů mořských krajin a bitevních scén, historických i imaginárních.
Mezi jeho nejdůležitějšími obrazy je „Přístav v Amsterodamu“ (1665, Louvre, Paříž), objednaný amsterdamskou městskou radou a darovaný francouzskému ministru financí, Hugues(ovi) de Lionne. Ačkoli vyvedené v temných tónech, jeho obrazy bývají velmi dramatické, jako v obrovské bouřkové scéně v Musée des Beaux-Arts v Bruselu, nebo živé jako „Obchodní lodní kotviště v Texelu“ Národní námořní muzeum, Londýn. Po jeho práci byla velká poptávka a jeho díla se octla ve sbírkách císařů, princezen i obyčejných holandských občanů stejnou měrou. Petr Veliký a později Bedřich Veliký jsou dva příklady panovníků, kteří vlastnili některé obrazy. Byl také dobrý společník s mnoha přáteli.
